V okolí Chamonix v masivu Mont Blanc je několik zajímavých míst s krásnými pohledy na okolní pohoří i město. Je zde síť lanovek, díky nimž se dostanete poměrně vysoko. Nejoblíbenější jsou asi hory Le Brevét (2525 m n.m.), odtud je nádherný pohled na panorama Alp s Mont Blankem a Aiguille du Midi (3842 m n.m.), odkud je úžasný letecký pohled do údolí na Chamonix a vrchol Mont Blanku máte téměř na dosah. Nejdostupnější ledovec Mer de Glace je dlouhý asi čtyři kilometry a dostanete se k němu horskou železnicí. Můžete zde navštívit i uměle vyhloubenou jeskyni v ledovci.
My jsme se rozhodli navštívit horu Aiguille du Midi. Lanovka zde byla vybudována v roce 1955 a dodnes je považována za lanovku, která překonává nejvyšší převýšení na světě. V Chamonix nastoupíte do kabiny v nadmořské výšce 1030 m n.m. Ve stanici Plan de l’Aiguille ve výšce 2317 m n.m. přestoupíte na další lanovku a ta vás vyveze do výšky 3777 m n.m. Zde vystoupíte na nižším z vrcholů hory Aiguille du Midi. Převýšení je tedy 2747 m. Lanovka pojme 75 lidí a jede zhruba třicet minut. Aiguille du Midi je mohutný žulový masiv tvořený dvěma strmými špičkami, které jsou propojeny mostem. Uvnitř je několik tunelů, kterými projdete k vyhlídkovým terasám. Je zde i restaurace, suvenýry a lavičky k odpočinku. Výtahem můžete ještě pokračovat až na vyšší špičku hory do 3842 m n.m., odkud je nejhezčí pohled dolů na Chamonix.
Z cesty lanovkou jsem měla trochu strach, protože během krátké doby překonat takovou výšku je dost velká zátěž na organismus. Těsně pod vrcholem začalo pršet. To nás dost zklamalo. Když jsme vystoupili z lanovky, tak už jen mrholilo a po chvíli začal padat sníh. Zklamání bylo ještě větší, protože nebylo vidět skoro nic. Prošli jsme si tedy útroby hory, zhlédli reportáž o horolezectví a zvířatech žijících zde. Mezitím přestalo sněžit a vyjasnilo se. Honem jsme šli k výtahu a vyjeli na nejvyšší přístupný bod hory. Stihli jsme pár fotek a už se zase zatahovalo. Nakonec nám ale přálo štěstí. Mraky se rozestoupily a vykouklo na nás sluníčko. A najednou bylo tak krásně. Snažili jsme se vše nafotit a pozorovat tu nádheru. Dokonce jsem sebrala odvahu a vlezla do skleněné kabiny nad propastí. Dolů jsem se ale nepodívala, jen do dáli. Fotky se nám povedly, i když vrchol Mont Blanku zůstal pod oparem. Pohled na tu vrstvu sněhu a ledu je fascinující. A když se podíváte na druhou stranu, tak uvidíte krásně zelené kopce a v údolí město Chamonix. To se nedá ani slovy vyjádřit, to se prostě musí vidět.
Vzhledem k tomu, že je v této výšce řidší vzduch, někomu se třeba hůře dýchá. Mne po delším pobytu, byli jsme zde asi čtyři hodiny, začala pobolívat hlava. Při rychlejší chůzi do schodů jsem byla hned zadýchaná a při prudším pohybu se mi zamotala hlava. Také změna teploty je znát. Dole bylo osmnáct stupňů a nahoře mínus dva stupně. Naštěstí jsem to vše zvládla a mám úžasné vzpomínky.
ChytráŽena.cz