Hrad a zámek Březina

Je 1. máj 2014. Do prvomájového průvodu nemusíme, můžeme se tedy svobodně rozhodnout, jak strávíme dnešní den. Rozhodli jsme se navštívit hrad a zámek Březina v okrese Rokycany. Auto jsme zaparkovali u fotbalového hřiště, přešli silnici a pokračovali alejí vzrostlých bříz k bráně zámku. Prošli jsme menší brankou – hlavní brána je uzavřena – a pokračovali k zámecké budově. Empírový zámek si nechal postavit Jáchym ze Šternberka mezi roky 1790-1808. Jeho vybavení nábytkem se ale nedožil. Po jeho smrti a po vybavení nábytkem se na zámek nastěhoval jeho bratr Kašpar Maria Šternberk, všestranný vědec. Vystudoval filozofii na pražské universitě a teologii v Římě. V Řezně, kde dosud žil, studoval paleontologii, botaniku, historii a archeologii. Do Čech se vrátil, aby po smrti svého bratra spravoval Radnické panství. Kolem zámku Březina začal budovat obrovský park a botanickou zahradu s vytápěnými skleníky. 20hektarový park byl budován podle benátského zahradníka. Bylo zde vysázeno mnoho cizokrajných dřevin a rostlin. Ještě dnes zde vidíme obrovské staleté buky, jasany, kaštany, jinany, platany a jiné. Park přechází plynule v les. Je celkem udržovaný, tráva posekaná, pěšiny uklizené. Pod zámkem jsme objevili jezírko, jehož velká část je zarostlá. Z vody vykukují listy leknínů a prostředí je celkově romantické.

Šternberkové vlastnili zámek do r.1949. Po znárodnění tady bylo umístěno Lesnické odborné učiliště, které zde přetrvalo až do r.2002. V parku byly postaveny typické socialistické budovy, které sloužily učňům jako ubytovny. V restituci získal zámek s přilehlými památkami, lesy a rozsáhlým parkem hrabě Zdeněk Šternberk, ale zničené interiéry zámku nebyly dosud rekonstruovány. Zámek je veřejnosti nepřístupný. Nedaleko něho stojí kamenná kaplička s věžičkou zasvěcená sv.Terezii z Lisieux. Minulý režim si památek moc nepovažoval. V kapli byla postavena kamna, střechou byl proražen komín a žáci lesnického učiliště zde cvičili na posilovacích strojích. V současné době je kaplička po celkové rekonstrukci. Vypadá velice pěkně a slouží mimo jiné i ke svatebním obřadům.

Odtud jsme se vydali na okraj zámeckého parku, kde stával středověký gotický hrad Březina.

Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu Jindřichem z Elstenberka kolem r. 1389. Byl obýván až do třicetileté války. R.1661 byl již pustý. Jedinou, částečně zachovanou stavbou hradu byla původní obytná věž. R. 1810 byla věž přebudována na zahradní Salon s vyhlídkou.

V pozdějších dobách se ze Salonu stala zřícenina.

V letech 2000-2002 se o její záchranu postaral nynější majitel, hrabě Zdeněk Šternberk, který ji nechal, po konzultaci s památkáři, rekonstruovat podle částečně dochovaných plánů z poč.19.stol. Rozhlédneme-li se po okolí, přímo pod Salonem uvidíme koupaliště s čistou vodou, tábořiště a hřiště pro děti.

Poslední částí našeho výletu byla cesta po červené značce na nedaleký vrch Hradiště.

Nejprve jsme se dostali do míst, kde ve třicátých letech minulého století stávala lesní chata našeho nejznámějšího a oblíbeného komika, Vlasty Buriana. Tato místa si Burian velice oblíbil. Odtud jsme pak vystoupali do výšky 619 m. Podél cesty jsme obdivovali staré stromy, které pamatovaly dávnou minulost tohoto nádherného kraje.

V místech, kterými jsme procházeli, se dochovaly zbytky slovanského hradiště, jediného v okrese Rokycany. Hrabě Kašpar Šternberk zde prováděl archeologický výzkum před r.1823, později a to r.1832-34 mu pomáhali s výzkumem jeho přátelé. Další výzkum na Hradišti proběhl r.1914 a r. 1956. Byla zde nalezena zlomková keramika starší a střední doby hradištní a středověká keramika. Později keramika slovanská. Poslední výzkum probíhal r.1988. Na temeni vrchu se nachází oválná plošina, která je obkroužena mohutným, kamenným valem. Hrabě Kašpar Maria Šternberk nechal vybudovat v parku a přilehlém okolí cesty a aleje a na vrcholu vrchu Hradiště nechal postavit vyhlídkový altán... Na konci minulého století z něho zbyly jen základy. V roce 1998 byl altán obnoven opět podle dochované dokumentace. Když jsme stanuli na vrcholu Hradiště a rozhlédli se po okolí, byl to nádherný výhled. Škoda, že viditelnost nebyla tak dobrá, jak jsme si představovali. Bylo sice teplo, ale sluníčko se schovávalo za mraky a v dálce byl opar. Celou cestu na vrchol a zpět nás obklopovalo ticho, které narušoval jen příjemný ptačí zpěv.

K výchozímu bodu jsme se vrátili po stejné cestě.

V ohradě pod zámkem jsme ještě uviděli mohutného divočáka. Jakmile jsme se k ohradě přibližovali, přiběhl nás s hlasitým chrochtáním pozdravit. Věřte, že i když nás dělil nový plot, mé pocity z takového kolosu nebyly vůbec příjemné. Možná, ale byl ochočený!

Tak skončil náš prvomájový výlet.

Macizaj - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete