Hronovská meditace

Při výletech po krásných místech naší země často také navštěvujeme známé i méně známé poutní areály. Na těchto místech se v dnešní zrychlené době rádi „zpomalíme“, poddáme se jejich rytmu i osobitému kouzlu. Poutních kostelů a křížových cest najdete u nás opravdu mnoho. My jsme ale nedávno narazili na místo, které je trochu netradiční…

Hronov – tohle malebné městečko většina z nás zná jako rodiště spisovatele Aloise Jiráska. Však také jeho rodný domek nedaleko náměstí si na nedostatek návštěvníků nemůže stěžovat. Při našem nedávném výletu do Broumova jsme projížděli právě přes Hronov. Přejeli jsme přes náměstí, minuli spisovatelův domek a mně najednou padl zrak na kopec a malebnou zvonici u římsko-katolického kostela Všech svatých, který je nejstarší kulturní památkou města. Dlouhá léta jsme se tu už nezastavili, takže jsme auto otočili a vrátili se. Musím říct, že jsme nakonec opravdu nelitovali!

Areál kostela byl pěkně upravený a vedle branky jsem k mému překvapení četla, že vlastně vstupujeme do meditační zahrady. Meditační zahrada a tzv. růžencová zastavení? To se jen tak nevidí!

Původní starý hřbitov kolem kostela Všech svatých zanikl v roce 1900 a v roce 1910 byla na jeho místě provedena sadová úprava. Zaniklé hroby postupně splynuly s travnatou plochou. Dnes se tu nacházejí jen torza pískovcových plastik, náhrobky sedmi vojáků z prusko-rakouské války z roku 1866 a několik ojedinělých hrobů (většina u kamenné hřbitovní zdi). Narazíte tu i na pomníky známých osobností, které tady v Hronově žily. V některých z nich našel Alois Jirásek inspiraci a předlohu pro svou románovou kroniku U nás. V takových případech si pak můžete často přečíst u jejich hrobu i krátkou citaci z románu nebo informace o jejich životě. Například tu narazíte na hrob „siláka mlynáře“ Davida Žida, hostinského Klimeše (strýce Aloise Jiráska) nebo učitele Františka Černého, který krátkou dobu učil Boženu Němcovou.

Místo, kde býval starý hřbitov, se po úpravách v dnešní době stalo místem pro příjemné chvíle odpočinku, při kterých se navíc můžete pohroužit do tiché modlitby nebo meditace… Meditační zahrada s parkovou úpravou má po celém svém obvodu umístěno celkem dvacet nádherných tzv. růžencových zastavení s malovanými obrázky od malířky a ilustrátorky Evy Skořepové – Radové z České Skalice. Neméně krásné kované stojany na obrázky vyrobil umělecký kovář a oceňovaný restaurátor Petr Hartmann z Nového Města nad Metují. Těchto dvacet zastavení je rozděleno po pěti do tzv. růžence radostného, bolestného, slavného a růžence světla. Nejen o nich se dozvíme více podrobností na informačním panelu v areálu zahrady. Na té se pro příjemnější rozjímání nachází také dvacet kovaných laviček. Dokonce tu najdete i schránku pro milovníky geocachingu.

Zahradu nebo park samozřejmě dělá hlavně zeleň. Nejstarší stromy v parku pocházejí z první poloviny 19. století. Jsou tu staré duby, lípy, jasany a javory, ale také jehličnany jako borovice, jedle nebo smrky. Rostou tu ale i vzácné dřeviny, jako jsou tsugy kanadské, liliovník tulipánokvětý, metasekvoj čínská nebo sekvojovec obrovský.

U kostela nepřehlédnete pozdně renesanční zvonici se 400 let starým zvonem. Pochází z roku 1610 a původně na jejím místě stála zvonice celá dřevěná. Po jejím požáru byla postavena tato zděná s dřevěnou vrchní částí. Její poslední větší opravy proběhly v letech 2008 – 2009. Zvonice je krásnou dominantou tohoto místa.

Areál kostela je památkově chráněný a je volně přístupný po celý rok. Opuštěný hřbitov v klidné části města se proměnil v místo, kam si lidé rádi chodí odpočinout, zastavit se. A nemusíte být vůbec věřící, abyste jeho kouzlu propadli.

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete