Vždy jsem byla děvče jako lusk. Štíhlá, dlouhonohá blondýna s modrýma očima. Ani nevím, jak se to mohlo stát, ale jednoho dne se na mě dívala ze zrcadla zcela jiná žena. Po dětech jsem přibrala, a když mi zemřel manžel, ze žalu jsem se paradoxně ještě víc zakulatila. Patřím k těm individuím, která ze žalu přibírají na váze, místo aby hubla. Po nějaké době jsem začala opět toužit po lásce. Snažila jsem se poznat muže, který by mi vyhovoval. Buď jsem poznala muže, který se mi nelíbil, měl jiné záliby a priority v životě, nebo takového, kterému bych se nelíbila já. Byla jsem už zkrátka baculka.
Pak mi vyprávěla kamarádka o svém bratranci.
„Tomu se líbí korpulentní ženy, něco jako ty,“ řekla. To mě urazilo. Já, která byla vždy štíhlá jako proutek, bych se měla spokojit s někým, kdo má rád obézní ženy? Bude to asi taky pěkný tlusťoch, když se mu líbí právě takové ženy.
„To není nic pro mě,“ řekla jsem s opovržením.
„No, poznat bys ho mohla.“
Já ale nechtěla.
Byla jsem dál sama. Žila jsem osamělý život, protože mé dospělé děti také nemají vždy čas. Chodila jsem do práce, občas se viděla s kamarádkami a život běžel i bez muže. Někdy mi bylo ale smutno.
Pak jsem byla pozvaná na narozeniny ke kamarádce.
„Budu tu mít i pár známých, ti tě ale rádi poznají,“ řekla.
Přišla jsem v daný den a danou hodinu s dárkem ke kamarádce domů. Tam jsme se měli sejít a společně pak jít do restaurace. V obývacím pokoji už byli tři lidé, dvě kamarádky mé známé a třetí příjemný muž v mém věku. Honza mi byl velmi sympatický, o to víc, když jsem zjistila, že je sám. Byl to totiž kamarádčin bratranec. A protože jsme si s Honzou rozuměli i nadále, nakonec jsme si na sebe předali kontakt. Já se mu líbím, on mi také a moc si spolu rozumíme. Bylo to půl roku poté, co mi ho kamarádka sama nabízela. Naštěstí jsme se i tak setkali a dnes tvoříme pár.
Už se nesnažím za každou cenu zhubnout. Mému novému partnerovi se totiž líbím taková, jaká jsem nyní. Proč se honit za něčím, co je dávno pryč, když můžu mít toho, kdo mě chce i bez úprav?
ChytráŽena.cz