„Tááák a jsme doma!“ Po několika dnech strávených ve stroze zařízeném, leč plně obsazeném nemocničním pokoji, působí útulné domácí prostředí jako balzám na duši.  Nijak se nesnažím protestovat proti nutnosti pobýt prvních pár dní po porodu pod dozorem kvalifikovaných a vyškolených sester, ale přeci jenom poslouchat celé noci árie ostatních čerstvě narozených miminek, která, přirozeně, dle platných Murphyho zákonů, nikdy nebudou brečet současně, nýbrž každé zvlášť, po sobě, zrovna ve chvíli, kdy se to předchozí podařilo po dlouhém a vyčerpávajícím boji  utišit a uspat.

Ať  jste prvorodička, či jste přivedla na svět druhé, nebo třetí dítě, pokaždé je to něco nového.  Možná má nosík po vás, černé vlásky po tátovi a silný hlas po tchyni, ale každý ten drobeček je originál.  A není nad ten pocit, když pyšný tatínek nese to vaše „malé umělecké dílko“ směrem k domovu. Ke štěstí vám stačí to, když vidíte, jak hrdě na něj kouká a myslí si, že něco tak dokonalého pomohl stvořit právě on.

Prvním úskalím se může stát cesta autem. A to hlavně poté, co si novopečený tatínek zapomněl  prostudovat, jak připevnit autosedačku. A dítě pláče, protože má přeplněno v plenách a právě si vzpomnělo, že má hrozný hlad. „Mamííí, mně je v tom svetýrku, co mi babička koupila do porodnice, takové horko!“ A vy jste nervózní, pan otec je na pokraji nervového zhroucení, ale nakonec se přeci jenom podaří.  A vy vyjedete domů jako  rodina.

Doma na vás čeká příjemné překvapení. Obrovská kytice pestrobarevných  květin jako poděkování za ty hodiny útrpné  dřiny na porodním sále. Čekala jste, že byt bude jako po výbuchu. Ale ať už byla síla, která zapracovala na úklidu vaší domácnosti jakéhokoliv původu, jste jí nesmírně vděčná. Málem byste zapomněla na svou starší dcerku. Vyděšeně na vás kouká a s nedůvěrou si prohlíží to „cosi“, co nesete zabalené v zavinovačce a čemu  kouká ven  jen roztomilý nosík (který má přirozeně po vás).

Pravděpodobně bude chtít vozit mladší sestřičku v kočárku pro panenky, převlékat růžové šatičky s mašlí za žluté šaty s puntíky a koupat ji v miniaturní vaničce společně s Barbie. Obávám se, že povolit jí tyto úkony by ji sice potěšilo, leč miminko by lehce vyvedlo z rovnováhy.

Chce to chvíli, abyste si na sebe vzájemně zvykli a spojili své potřeby s potřebami miminka. Někomu na to bude stačit pár dní, jinému to možná potrvá o něco déle. Ale výsledek, ten rozhodně stojí za to. Fungujete jako rodina posilněná o nový článek, kterým je nový lidský život – vaše miminko…