Improvizace

Ačkoliv nejsem moc kreativní typ a jakékoliv „vyrábění“ není zrovna můj šálek kávy, přesto se občas vyskytly situace, kdy mi nic jiného nezbývalo: Focení ve školce a naše malá nám nic neřekla… ach jo, všechny děti jsou oblečené svátečně, jen dcerka jako obvykle. Holčičky mají navíc načesané vlásky, barevné gumičky, skřipce s ozdobou a naše má jen obyčejný culík. Co teď?

Oblečení už nezachráním, domů bych to nestihla, ale zkusím vylepšit účes. Kytka do vlasů, ale vzpomenu si ještě na postup? Bože, to už je skoro 30 let, tenkrát v ozdravovně nás to jedna holčina učila a všechny jsme vyráběly jak o život. Malé kytičky z papírového kapesníčku, velké z „lepších“ svačinových ubrousků. Naštěstí papírové kapesníčky v kabelce nosím pořád (dnes už nezbytná výbava), nůžky mi půjčí učitelka a jdu na to.

Sakra, kde se odstříhával ten proužek, kterým se pak kytička svázala? Kapesníček je teď i nějak jinak poskládaný, než tehdy. Rozložím ho komplet… a paměť naskočí. Jasně, už vím, přeložit na půl, odstřihnout překlad a skládat jako vějíř. Odstřiženým proužkem převázat v polovině (a hele, další varianta, klidně by „motýlka“ mohl použít i chlapeček třeba na tričko..) a pak už jen pomalu a trpělivě oddělovat jednu vrstvu kapesníčku za druhou, postupně vytáhnout směrem nahoru až k uzlíku a už se růžička krásně rýsuje. Uf, zvládla jsem to. Ještě připnout sponkou k culíku a slavnostní účes je hotov. Hurá!! Malá sice nemá šatičky, ale s originální růžičkou ve vlasech září na dálku.