Irsko, země pastvin, hospůdek a hlodášů…

Nikdy jsem nepatřila mezi průbojné jedince, spíše jsem „operovala“ jako ten černý vzadu. Tam jsem spřádala své touhy a sny, a protože byl vždy poblíž někdo, kdo si všiml, že ta nenápadná holčina v poslední řadě umí celkem dobře zpívat, recitovat nebo hrát divadlo, já dostala nabídku, kterou jsem pak většinou přijala. Celý náš život je složený z malých a velkých snů a přání. Mnohé z nich opouštíme, aniž bychom zkusili zapracovat na jejich realizaci. Mé 3 děti mě vtáhly do svých životů, aktivit a tak se vlastně vzájemně obohacujeme. Má dcera a synové se tak nediví, že ti starší lidé jsou trochu pomalejší, více je svírají obavy, skrze mě vlastně začínají chápat ty proslavené „generační rozdíly“.

Loni jsem se svěřila s jedním ze svých cestovatelských snů a to navštívit Irsko. Věčně zelenou krajinu, kde se lze pobavit v hospůdce u živé hudby, kochat se pohledem z útesů. Obdivovat nekonečné pastviny. Nikdy jsem netoužila po palmových rájích, spíše po klidné krajině, která dokáže upokojit tělo i duši.

No, samozřejmě, že jsem se bránila, že bych byla na obtíž, k tomu problémy s létáním, špatná orientace. Nic nepomohlo, žádná výmluva. Ale já v koutku duše věděla, že se na tu cestu těším, jen jsem chtěla mít jistotu, že zcestovalí synové také po této destinaci prahnou…

Irsko Termín jsme srovnali a vybrali období velikonočních svátků. Pro nás všechny také smutné, protože to zrovna byly 2 roky, co nás navždy opustil můj manžel a otec chlapců. Mnohokrát na cestě jsme si na něj vzpomněli, já hlavně při letu v nebeských výšinách.

Počátek putování nastal v Budapešti, kde jsme byli 1 noc ubytování v hotelu s termálními lázněmi. Neskutečný relax a dobrá průprava na chladné počasí, které nás čekalo v Irsku. Vyhřátí a odpočinutí jsme letěli do Dublinu, kde bylo plánováno vypůjčení auta, jelikož nás čekalo putování napříč Irskem. Tady bych se chtěla zastavit. V půjčovně aut nastal problém, nestačí totiž klasická debetní karta, kde máte uloženy peníze a můžete provádět platby, musí to být karta kreditní, spojená s revolvingovým úvěrem. Kvůli nevhodnosti karty jsme platili navíc pojištění 120 Euro.

Řízení auta je vlevo, naštěstí strávil mladší syn několik měsíců v JAR, takže se rychle přizpůsobil opačnému silničnímu provozu. Drobně mžilo, okolní krajina se začala zelenat. Všude byly na pastvinách ovce už i s jehňátky, stáda „chlupatých“ krav, také koní. Louky a pastviny se žlutily květy hlodášů a narcisů, ty rostly i u silnic, v zahrádkách. Pastviny byly rozděleny živými ploty a čím blíže k oceánu, tak se měnily na ohrádky z kamenů. Vesnická stavení menší, s malými okénky, všude pořádek a kytičky. Navštívili jsme Kilkenny. Všechny hotely byly vybrány i zaplaceny předem přes internet. Hodně pomáhala navigace a to i pro pěší výlety. Počasí se naštěstí změnilo k lepšímu a my čerpali 2 slunečné dny údajně z 5, které mají Irové k dispozici za rok… Lodí jsme se plavili na jeden z Aranských ostrovů Inishee. Plavba trvala asi ½ hodinu, bylo nádherně, ale dost chladno a větrno. Teploty v Irsku v té době kolem 8 st.C.

Na ostrově jsme si domluvili projížďku na bryčce, kterou táhl kůň, zvaný irský cob. Menšího vzrůstu, chlupaté končetiny vypadaly tak, jakoby měl oblečené kalhoty. I tady byly ohrádky z kamení s rezervoáry na vodu, podle kočího pozůstatky z dob Keltů. Místní atrakcí je vrak lodi ze šedesátých let, který byl vytažen na pobřeží. V přístavu jsme pozorovali dovádění muže v neoprenu s delfínem, zašli si do hospůdky na oběd. Ochutnala jsem typické jídlo Irů, a to hovězí s omáčkou s mrkví a bramborovou kaší. Výborné, ostatně všechna jídla byla moc chutná a vydatná. A k dobrému jídlu také dobré pivo a to většinou Guiness. Hutný lahodný nápoj, ze kterého zcela určitě nebolí hlava…

Zpět z ostrůvku jsme pluli kolem Mohérských útesů. Majestátní, Atlantik se trochu více bouřil, tak jsme si plavbu opravdu vychutnali. Útesy jsme si prohlédli i shora. Jsou vysoké kolem 200 m a pohled dolů je opravdu neskutečný. Někteří odvážlivci se po břichu doplazili až na okraj a dělali si selfie. Já se raději držela v uctivější vzdálenosti. Na našem výletu jsme nejvíce času strávili v Dublinu, kde lze najít hodně pamětihodností, krásných staveb - Národní galerie, Chrám sv.Patrika, zámek Malahide, Temple bar, Muzeum pivovaru Guiness atd. Mně osobně připadalo, že co druhá budova ve městě je sídlem baru nebo restaurace. Malé, velké a okázalé, ale naplněny k večeru a večer k prasknutí zábavychtivými davy... Já si představovala Iry jako rezaté podsadité muže a někdy jediným „rusým objektem“ na ulici jsem byla já sama… Irové byli většinou tmavovlasí, střední postavy a chodili jen nalehko, v letních tričkách a dívky také jen spoře oblečeny. My v čepicích, já v klobouku, třívrstvém oblečení a šálou kolem hlavy. Irština je řeč nepodobná angličtině a ani místní neuměli zařadit nás. Věděli jen tolik, že nejsme Poláci ani Rusi. Jeden barman byl dokonce na stáži v Plzni. Najít místo v hospůdce bylo někdy opravdu hodně těžké. V některých byla doslova hlava na hlavě, hrála živá hudba, všichni zpívali a tančili. Ne vždy na národní motivy, ale také country písně a americké songy.

Nemohli jsme vynechat museum pivovaru Guiness, moc pěkné, vstupné 30 Euro, s 1 pivkem zdarma. Irsko je pro našince poměrně drahou destinací, doslechla jsem se, že plat místních je cca 80 tisíc hrubého. Irsko na tom bylo před léty velmi špatně, ale dnes patří k úspěšným a rozvíjejícím se krajinám. Zajímavostí je, že za celou dobu pobytu jsme viděli jen dva příslušníky policie, nikoho jsme neviděli opilého nebo agresivního a cítili jsme se mezi davy bezpečně.

Synové se velmi zdatně postarali o to, abych si i já cestování užila, společně jsme se kochali krásnou a probouzející se přírodou a musím se přiznat, že v těch vesnických částech jsem se cítila, jako bych se vrátila domů…Klid v duši, pohoda a nedozírný Atlantik mě navždy okouzlil a já zde nabrala energii do dalších dní…

Vím, kam bude směřovat můj další velký sen. Žádné exotické destinace pod palmami, ale relaxace v teplých jezírkách na Islandu. Synové ještě nic netuší, ale až nazraje čas, společně zosnujeme plán výpravy za teplými prameny…

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete