Italské město Tivoli

Když píši název Tivoli, tak se mi vybavila dřevěná hra z dětství s pružinkou a kuličkou. Zatáhnete za páčku, kulička vystřelí, běhá mezi hřebíčky a znovu natáhnout. Byl to adrenalin. Jeden český výrobek, který se už nevyrábí a na podobném principu už jen někdo vymyslel hrací automat. Ve Skandinávii toto slovo zase znamená sportovní aréna...

Ale už jsem psala o našich poznávacích dovolených. Dnes bych vám chtěla napsat o městě Tivoli. O Italském městě asi 30 kilometrů od Říma. Přejeli jsme
tam hezkou přírodou vlakem z Říma. Už z vlaku jsme viděli krásný vodopád. My jsme se vydali městečkem k Ville ď Este. Byla v minulosti letním sídlem kardinála Ippolita. Je obklopena překrásnými zahradami. Vila je v dnešní době zapsána do knihy dědictví UNESCO.

Je sice skoro prázdná, zůstaly jen malby na stěnách a stropech, ale dýchne na vás při procházení určité kouzlo. Představovala jsem si, že by to nebylo špatné v takové vile prožívat léto. Je to vlastně krásný starobylý zámek s krásnými terasami a překrásným výhledem na zahradu. V části je restaurace a muzeum s výstavkou knihtisku.

Zahrada mi učarovala. Ta krásná zahradní architektura, různá schodiště, kašny, sochy, vodotrysky a vodopády. A když se dozvíte, že všechna tato nádhera různě stříkající a zurčící vody je vlastně zásobována samospádem z řeky Anione, ani se vám to nechce věřit.

V zahradě kvetly růže, rostou tady staré cypřiše, stále zelené duby, cesmíny, vlhkomilné trvalky. Všechno to tvoří nádherný celek s různými zákoutíčky, odpočívadly... Ani se mi odtamtud nechtělo. Bylo se pořád na co koukat. V Tivoli je ještě Villa Gregoriana s parkem. Kousek bokem Villa Adriana. V tomto komplexu zřícenin stále probíhá archeologický výzkum.

Patřila v dávných dobách antickému císaři Hadriánovi. Bylo odhaleno mimo jiné například Mořské divadlo. V zahradách rostou prastaré olivovníky, jasmíny....Tuto Villu jsme ale nenavštívili, na to by jednodenní zastávka nestačila. Vrátili jsme se zase do Říma. Tam nás bude čekat taky spousta památek.