Iva Marešová - Něco se ve mně změnilo

Máš za sebou premiéru v titulní roli muzikálu Johanka z Arku. Jaké jsou Tvé dojmy s odstupem pár týdnů?
Mé dojmy? Splněný sen. Premiéra dopadla dobře, ohlasy diváků i kolegů, kteří mě v Kalichu mezi sebe skvěle přijali, byly krásné, takže mám velmi dobrý pocit. Trochu se mísí i s úlevou, protože naskakovat do rozjetého představení vyžaduje vždy omezený čas na zkoušení a daleko větší koncentraci, a tento tlak je již za mnou. Ale já bouře a tlaky v životě vítám jako dary a prubířské kameny, takže jsem zase o něco bohatší a děkuji za to.

Johanka z Arku je mezi českými muzikály legendou. Cítila jsi při převzetí role Johanky určitou zodpovědnost? Byla jsi nervózní?
Samozřejmě. Johanka z Arku patří dle mého názoru k nejlepším původním muzikálům u nás. Zpívání to není jednoduché, mnozí fanoušci tento muzikál viděli mnohokrát, a je tedy jasné, že každá chyba je daleko viditelnější, takže přiznávám, nervózní jsem byla, ale zodpovědná též. Občas je punkový přístup k životu dobrý a řekla bych i nutný, ale je třeba vědět, že bez přípravy, práce a nároků na sebe se některé věci neobejdou. Johanka pro mě byla výzvou.

Soudě podle ohlasů diváků, které jsou velmi pozitivní, Tvá premiéra nakonec proběhla hladce, nemám pravdu?
Johanka je mi svou energií velmi blízká a dá se říci, že jsem se s ní propojila velmi rychle. Jsem ráda, že jsem diváky nezklamala a že si to užili se mnou. Moc děkuji svým kolegům, především Lucii Soukupové, že mi pomohli během mého zkoušení, byli na mě tak hodní, že jsem se cítila jako ve vatičce a též jsem vnímala jejich obrovskou podporu, která mi dodávala sílu. A děkuji také moc Báře Basikové, že mě do role Johanky doporučila a že teď ten příběh mohu žít i já.

Již dříve jsi prozradila, že sis roli Johanky dlouho toužila zahrát. Kdy ses vlastně s tímto muzikálem setkala poprvé a jak na to vzpomínáš?
Johanku jsem poprvé slyšela z CD. A hudba mě naprosto dostala. Dodnes je toto dílo pro mě velmi emotivní, hluboce se mě dotýká. Stejně jako tenkrát. Johanku jsem viděla ze záznamu a živě jsem ji viděla až v Divadle Kalich před lety. Nezapomenu na pocit, když jsem se poprvé doma začala učit píseň Spáso duše mé. Musela jsem se nejdříve vyplakat, a pak začít znovu, tak silně to na mě působí.

Johanka je Tvou první rolí na prknech Divadla Kalich. Jak ses v novém prostředí zabydlela?
Jak už jsem zmiňovala ze začátku. Je mi v Kalichu moc dobře. Kolegové mě skvěle přijali. S mnohými se potkávám v jiných představeních, ale také jsem potkala po letech kolegy, se kterými jsem hrávala například v divadle Ta Fantastika. V Kalichu panuje srdečná atmosféra, otevřenost a zároveň profesionalita. Takto to vnímám. Spojení těchto kvalit je mi sympatické a je moc příjemné v takovém prostředí pracovat.  
    
V hudebním divadle však nejsi žádný nováček. Které role měly pro Tebe z Tvého pohledu zásadní význam?
Všechny. Ale pokud vypíchnu ty opravdu zlomové je to Ginevra v Excaliburu – ta byla má první, a proto je zásadní. Byl to můj první krok na jevišti divadla. Druhá byla Lucrezie Borgia. Byl to po pár letech, kdy jsem se věnovala jen hudbě, takový návrat zpět k divadlu. Krása, ve které jsem dostala opravdovou nakládačku od Libora Vaculíka. Dodnes jsem mu za to vděčná, protože mi ukázal mé možnosti a ukázal mi, že mé hranice jsou jinde, než jsem si myslela.

Kromě hraní v muzikálech se mimo jiné věnuješ vlastní tvorbě nebo třeba koncertování se skupinou Precedens. Jak vnímáš rozdíl mezi divadelním a hudebním prostředím? Je pro Tebe těžké přeskakovat „z jednoho do druhého“?
Vůbec to není těžké. Naopak tu pestrost miluji. Autorské tvorbě se věnuji od svých 16 let a momentálně mě hodně naplňuje koncertování s mým triem Marešová Yasinski Vašíček, vydali jsme nové album „Kéž bouře by přišla“. Se skupinou Precedens se též chystáme v květnu 2017 vydat nové album, koncertů přibývá a já ten barevný svět opravdu potřebuji. Já sama mám v sobě hodně vrstev, a tak se to asi odráží i ven. Vždy si vybírám jen to, co mě baví a kam mě srdce táhne. Takže ve všech těchto projektech i představeních cítím naplnění a smysl i když jsou často ve vzájemném kontrastu. Ale právě ten kontrast já vnímám jako život.

Výčet Tvých pracovních aktivit je dost bohatý. Máš někdy čas také odpočívat?
To už jsem se naučila. Před necelými dvěma lety mě zastavila nemoc, ne vážná, nicméně bylo mi znemožněno pár týdnů pracovat a já si uvědomila, jak málo času věnuji sama sobě, odpočinku a svým láskám. Něco se ve mně změnilo. Uvědomila jsem si, že nejdůležitější v mém životě je být šťastná, naplnit jeho obsah. To jde ale jen ve chvíli, kdy člověk vnímá sám sebe a je milostivý sám k sobě. Takže odpočinek je pro mě dnes už nezbytná věc. Občas je třeba tvořit a občas je třeba nechat věci, aby se děly. Srdce se také roztahuje a stahuje a nezmírá v jedné té své poloze. Snažím se to do svého života přenést.

Co Tě teď po premiéře Johanky z Arku v pracovním životě čeká dalšího?
Budu koncertovat se svým triem Marešová Yasinski Vašíček a s Precedens, připravovat s nimi nové CD, v březnu mě čeká premiéra muzikálu Ferda mravenec, ve kterém se starám o hudební nastudování. Takže mě čeká jak tvoření, tak sklízení ovoce a užívání si koncertů a představení, ve kterých hraji. A nesmírně se těším na dubnovou Johanku.