Izrael - dovolená snů - z našeho cestovního deníku - část 1.

Cestu do Izraele jsme si vybraly jako životní odměnu. Promoce dcery a životní jubileum mojí maminky i mé, byly dobrým důvodem pro účast na nevšedním zájezdu. Pravda, cena byla pro nás vysoká, ale když se něco chce, dokáže se ušetřit i z mála.

Výběr cestovní kanceláře nebyl těžký, mnoho CK do této země své klienty neposílá a stačilo pár referencí přes internet a bylo rozhodnuto. Měly jsme obavy, zda náročnou cestu já se zdravotními problémy a maminka přece jen již více než dospělá osoba, zvládneme. Nemalé obavy jsme měly i o svou bezpečnost.

Odbavení na Ruzyňském letišti bylo velmi zdlouhavé, neboť jsme museli absolvovat vstupní pohovor. Museli jsme zodpovědět spoustu otázek. Koho napadlo jet do Izraele, zda tam někoho známe, kdo nám balil kufry, zda v nich nevezeme nějaké dárky, zda jsou všechny předměty v kufrech opravdu jen naše,…..S Izraelskou kulturou jsme se pomalu začali seznamovat již v letadle, neboť jsme letěli s izraelskou společností. U občerstvení, jež jsme v letadle dostali, byl certifikát, že jídlo, které konzumujeme, je košer. Bylo vynikající. Po čtyř a půl hodinovém letu jsme vystoupili na letišti v Tel Avivu, kde se nám okamžitě začala věnovat naše česká průvodkyně Jiřina a seznámila nás se svou izraelskou kolegyní Wardou. Obě byly velmi příjemné a čišela z nich pohoda, která se přenesla i na nás. Bylo16. 3. 2010, dle Wardy začalo jaro, které v Izraeli trvá někdy týden, jindy až po poloviny května. Prý byla zima velmi hojná na dešťové srážky, takže je vše krásně zelené. Již po prvních krocích z letiště cítíme omamnou vůni kvetoucích citrusů. Je úchvatné vidět stromy obalené žlutými zralými plody a bílými vonnými květy.

Naše první zastávka byla v jižní části Tel Avivu, ve městě Jaffa. Toto město je staré 3600 let a patří mezi nejstarší přístavní města světa. Bylo úterý a úterý a čtvrtky jsou podle místních nejšťastnější dny vhodné k uzavření sňatku. Však jsme také viděli plno nevěst v překrásných, ale na tuto část světa velmi odvážných šatech, jež měly výstřihy hluboké až k pasu nejen vepředuJ.Prošli jsme se po Mostě přání, každý si něco přál a došli na horu Sion. Pak jsme se prošli večerními osvětlenými uličkami a poté se vydali do města Jeruzalém, kde jsme byli ubytováni v příjemném čistém hotelu. Překvapilo nás, že na hotelových pokojích byly součástí vybavení varné konvice, šálky a porcovaná káva, čaj, smetana do kávy, cukr a sacharin. Bylo příjemné si po dlouhém dni po sprše vypít šálek kávy či čaje, neboť večeře byla až asi za hodinu. Večeře byla formou bufetu, vše skvělé, maso měkounké a šťavnaté, plno zeleniny a vše jako ostatně po celý náš pobyt košer.

Ráno jsme se vydali na prohlídku Jeruzaléma. Nejdříve jsme vyjeli na Oliveckou (Olivovou) horu a z ní se rozhlíželi po okolí, abychom si dokázali představit, kudy budeme chodit a prohlédli si tamní hřbitov, kde jsou pochovávány významné osobnosti, prohlédli si alespoň zvenku pravoslavný kostel a pomalu došli do Getsemanských zahrad. Rostou v nich prastaré olivy, z jejichž kořenů rostou další nové olivy. Prý jsou potomky oliv, které rostly v zahradě za doby Ježíše.

Poté jsme vstoupili jednou z přísně střežených bran, bránou sv. Štěpána, do starého města Jeruzaléma a vydali se po křížové cestě na prohlídku města. Překvapila nás čistota úzkých uliček, na nichž byla kamenná dlažba tak ochozená, že se až leskla, jak ji vyleštily za ty roky velká množství procesí a poutníků. V kostele sv. Anny, kde je skvělá akustika, si naše 20ti členná skupinka společně zazpívala a po krátkém odpočinku jsme pokračovali k dalšímu zastavení Ježíše, Františkánské Kapli Bičování a Odsouzení, dále k Arménské Katolické kapli, kde Ježíš poprvé upadl, pak arménskému kostelu Naší Paní Sevření, kde Ježíš potkal svou matku, pak k pátému zastavení u Františkánské kaple a pomalu jsme začali stoupat na Golgotu. Poté jsme prošli kolem zastavení šestého, u sedmého jsme každý vložil dlaň do otisku Ježíšovy ruky v kameni (prý pro štěstí), prohlédli si Řecký klášter Sv. Charalambose (8. zastavení) a poté Koptský kostel (9. zastavení). Posledních pět zastavení je v Bazilice Sv. Hrobky, kde jsme viděli místo, kde údajně zemřel Ježíš, kámen, na němž bylo jeho tělo omýváno a místo, kde je uložena skříňka s jeho ostatky.

Prohlédli jsme si Kostel v Emausech, kde Ježíš naposledy povečeřel a mnoho dalších historických staveb a poté jsme se vydali k Západní zdi – známé jako Zeď nářků. Po nezbytné bezpečnostní prohlídce jsme se dostali poté, co jsme si zahalili hlavy, přímo ke Zdi nářků, do níž jsme mohli dát papírek se svým přáním či vzkazem. Zcela vyčerpání množstvím informací a náročnou prohlídkou města jsme se vydali k autobusu, který nás dovezl na hotel. Po skvělé večeři jsme s dcerou neodolaly a vydaly se ještě na krátkou procházku moderní částí po nejmodernějším mostě, který ještě není dokončen, na krásnou vyhlídku, z níž jsme pozorovaly osvětlený noční Jeruzalém. Počasí nám celý den přálo, bylo po celý den příjemně, tak akorát na prohlídku města, kolem 20°C, ale večer začal chladný vítr a bez svetru by to asi nešlo.

Haskova – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete