Já jsem ho zabil

Vždycky, když vyplňuji daňová přiznání, vzpomenu si na historku, která se stala známému. Bylo to v 90. letech, kdy slovo digitalizace nikdo neznal, daňová přiznání se nosila zásadně v papírové podobě na finanční úřad a člověk si vystál frontu před přidělenou kanceláří, aby mu pracovnice úřadu přiznání zkontrolovala a založila ho do jeho osobní složky.

Roman byl strašně pečlivý, všechno dělal včas, všechny papíry měl odevzdány snad jako první, jen aby měl vše v pořádku. Jak se divil, když mu v létě dorazila domů obálka s modrým pruhem z finančního úřadu s upomínkou, že neodevzdal daňové přiznání za uplynulý rok. Roman vzal své daňové přiznání opatřené razítkem FÚ s datem přijetí a vyrazil za svou správkyní daně.

Úřednice chvíli kontrolovala daňové přiznání a pak vítězoslavně prohlásila:

„No ano, ale toto daňové přiznání podává pan Roman Mayer.  A nám chybí daňové přiznání od Romana Majera.“ Roman se nadechl, vytáhl občanský průkaz a předložil ho paní:

„Ale Vy tady máte chybu. Zřejmě došlo u Vás k duplikaci. Podívejte se. Moje příjmení se píše s ypsilonem. Podívejte se na daňové přiznání a do občanky, je to stejné rodné číslo.“

Paní zase chvíli zkoumala všechny údaje. Pak se Romanovi omluvila, že skutečně došlo k chybě na jejich straně, že mají pod jedním rodným číslem zavedeny Romany dva. Pokaždé tedy s jiným příjmením. Roman si oddychl, že je vše v pořádku.

Za rok se situace opakovala. Roman opět vše řádně podal už v lednu, zaplatil daně a vesele dál podnikal. O prázdninách obdržel další dopis s modrým pruhem. Tentokrát se už nehodlal zdržovat návštěvou finančního úřadu, zvedl telefon a pracovnici úřadu vše rázně vysvětlil a důrazně ji požádal, aby si tu chybu konečně opravili, že ho nemohou každý rok obesílat zbytečnými upomínkami. Dohodli se a Roman měl za to, že je vše vyřízeno. Jak se spletl!

Další rok se situace opět opakovala. V létě zase přišla výzva k odevzdání daňového přiznání za uplynulý rok. Vzal dopis, všechna svá daňová přiznání od začátku podnikání a vyrazil na finanční úřad.  Úřednice se mezitím vyměnily a měla ho na starost krásná mladá slečna. Vyzvala ho, aby se posadil a přednesl, co potřebuje. Roman se snažil působit klidně. Vytáhl všechna svá daňová přiznání, občanský průkaz, obsílku a srovnal vše před slečnu. A znovu vysvětlil, že se jmenuje Roman Mayer, ne Majer. Slečna dlouze zkoumala všechny papíry, ale pak se usmála, vytáhla z kartotéky dvě složky a řekla: „Ale Vy jste dva, podívejte!“  Roman se nadechl a řekl. „Ale já jsem jen jeden, slečno. Mám jedno rodné číslo, jedno IČO a jedno správné příjmení! To druhé jste si tady vymysleli. Už to řeším třetí rok po sobě.“

Slečna zase dlouze hleděla do papírů a pak se zase usmála: „Ale podívejte, my máme dvě složky v evidenci a v té jedné chybí daňové přiznání za loňský rok.“ Do Romana vjela zlost. „Krásná jako modelka, ale blbá jako kráva,“ pomyslel si, ale usmál se na ni a sladce řekl: „Dovolíte? Můžu se na ty složky podívat?“ Úřednice mu obě složky podala. Roman se podíval, že v „jeho“ složce se jménem „Mayer“ jsou opravdu založena všechna jeho přiznání. Položil ji zpět na stůl. Vzal tu druhou se jménem „Majer“ a před očima úřednice složku rychle roztrhl na půl, pak ještě jednou. Úřednice vykřikla: „Co to děláte?“

„Já jsem ho zabil!“ zařval Roman, schoval všechny své věci do tašky a zděšené úřednici řekl, ať si udělají v kartotéce pořádek.

„A neopovažujte se mi ještě jednou poslat nějakou výzvu!“  Pozdravil slečnu i její vyděšené kolegyně v kanceláři, které celou scénu sledovaly, a opustil finanční úřad. Od té doby už mu žádná výzva na chybné příjmení nepřišla.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10