Tuhle v neděli přišly děti za námi s nápadem, že by chtěly samy upéct čokoládový dort a překvapit s ním své rodiče. Ten nápad se mi moc líbil, a protože jsem zrovna neměla na neděli nic v plánu, pečení dortu se mohlo uskutečnit hned ten den.
Děti byly nadšené. Dokonce jsme někde vyhrabali několik doma ušitých zástěr. V kuchyni jsem uklidila a nachystala vše potřebné a otevřela jednu z mých oblíbených kuchařek na straně, kde začínaly vynikající dezerty. Děti se ke knize nahrnuly a začaly se dohadovat, který z několika různých čokoládových dortů by byl ten nejlepší. Kluci chtěli jeden a holky zase druhý. Nakonec jsme se domluvili, že ten, který nevyhraje, upečeme další neděli.
Posadila jsem se tedy v kuchyni na židli, že budu příležitostně radit či pomáhat. Ovšem děti mě vyhnaly s tím, že si se vším poradí samy. Byla jsem z toho trochu rozpačitá, ale nechtěla jsem dávat najevo svůj neklid a nedůvěru, určitě by to totiž poznali, a proto jsem se usadila ve vedlejší místnosti. Uši jsem měla nastražené, ale jediné, co jsem za celou dobu slyšela, bylo chichotání holek a nějaké výkřiky kluků. Manžel chtěl mezitím odejít na zahradu, že si dáme kávu a popovídáme si, ale já neměla odvahu se hnout. Strach mi naháněl i možný požár.
Zřejmě jsem usnula, protože po nějaké chvíli mě vzbudila vůně čokolády. Děti měly dort hotový. Nevěřila jsem vlastním očím. Byl krásný a děti z něj měly obrovskou radost.
Až později jsem se dozvěděla, že už měly pár lekcí pečení ve škole a také doma s maminkou.
Nedělní odpoledne jsme proseděli na terase. Každý dostal kousek dortu, který mezitím vychládnul a děti si ještě hezky pohrály s polevou a zdobením. Je štěstí, že máme krámek hned přes ulici a vše, co nám chybělo, jsme tak mohli dokoupit. Dort byl výborný a já byla ráda, že naše děti se umí zabavit i jinak než u počítače a u mobilu.
Další neděli jsme pečení zopakovali a od té doby o víkendu nic jiného neděláme. Zatím se dětem všechny sladké dorty moc povedly. Doufám, že je to nepřestane brzy bavit.
ChytráŽena.cz