Šel jsem, jako vždy, dopoledne se psem na procházku. Jsem už starší člověk, a tak jdu pomalu podél cesty, když vtom se přede mnou objeví ježek. Kdyby to byl ale obyčejný ježek. Tento byl vyzdobený kelímkem od jogurtu. Zřejmě ucítil tu dobrotu, a jak se jí snažil zmocnit a kelímek mu uvízl na hlavě. Ježek byl zmatený a vůbec neviděl na cestu. Utíkal a přitom narážel do všeho, co mu stálo v cestě. S takovou by ho brzy přejelo auto, protože rušná ulice byla nedaleko. Rozhodl jsem se mu pomoci. Už jsem měl málem kelímek v ruce, abych ho nebohému zvířátku sundal, když tu ježek změnil směr a utíkal ještě rychleji ode mne pryč. Utíkal ježek, a snažil jsem se utíkat i já.

Můj pes ježka ignoroval, vůbec ho nezajímal, a táhl mě na opačnou stranu. Paní, která právě procházela kolem, jsem byl k smíchu, ani se nesnažila mi pomoci. Ježek v kelímku funěl a já za ním také. Už jsem to chtěl vzdát. Když jsem si ale uvědomil, jak by nejspíš ježek skončil, opět jsem složil ruce na prsa po vzoru dávného tělocvikáře ze školy a dal se k poklusu. Nakonec jsem, jak jsem měl stále v zorném poli jen nebohého ježka, upadl. Tak nakonec si kvůli ježkovi ještě ublížím. Posbíral jsem se s tím, že bodlináči už nepomůžu, a hodlal jsem pokračovat se psem na naši obvyklou procházku.

Najednou ze křoví opodál vyrazil jogurtový kelímek. Jak ježek běžel a neviděl na cestu, stalo se, že zaběhl do křoví, tam se asi chvíli motal, změnil směr a vracel se opět stejnou cestou zpět. A stále neviděl. Zastoupil jsem mu proto cestu, a tentokrát se to podařilo. Už jsem držel kelímek pevně v rukou a trhal ho ježkovi z hlavy. Nakonec se to podařilo. Koukla na mě dvě malá ježčí očka, jogurtový vězeň byl propuštěn a zmizel pryč.

Taková obyčejná malá pomoc mi rázem změnila den. Měl jsem lepší náladu, že jsem pomohl tomu nebohému zvířátku, a také jsem vlastně udělal něco pro zdraví. K procházce venku jsem přidal i celkem slušný klus. Když jsem to druhý den vyprávěl vnukovi, řekl jen:

„Ale dědo, ty si vymýšlíš! Ježek přece chodí pomalu.“

Kdepak. Ježek, když je v úzkých, dokáže pořádně utíkat. No, a když má na hlavě kelímek od jogurtu, tak i já, dědek stará, s ním.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10