Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.11. 2024
Dnes má svátek René
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Jak jsem dělala autoškolu

3. 11. 2012 | Vaše příběhy
Už když mi bylo osmnáct let, chtěla jsem si udělat řidičák, ale nebyly na to finance, a tak to nebylo možné. Později jsem zase měla jiné starosti a čím jsem byla starší, tím se myšlenka udělat si řidičák vzdalovala.

Až letos v létě jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Ve svých pětadvaceti letech. Bydlíme na malé vesnici a mě už prostě nebavilo tahat těžké nákupy autobusem, vléci nemocného syna k lékařce autobusem, nemoci si jet kdy chci a kam chci. A tak jsem si vybrala z velkého množství autoškol a vyzvedla si přihlášku. Po vyplnění přihlášky a návštěvě u lékařky jsem konečně odnesla přihlášku do autoškoly a nemohla se dočkat, až začnu jezdit. Abych byla alespoň trochu připravená, jezdili jsme s manželem po nejrůznějších polních cestách a já se tak mnoho naučila.

jak jsem dělala autoškoluZa týden se z autoškoly ozvali a já se nemohla dočkat. Poprvé jsme jezdili po odlehlých silnicích za městem a protože základy mne manžel naučil, bylo to pro mne velice snadné. Byla jsem nadšená. Problém nastal zhruba v polovině kurzu, kdy jsme jezdili v tom největším provozu a já se hrozně bála. Ve chvíli, kdy jsem musela rychle reagovat, to prostě nešlo, v tom fofru jsem nezvládala nic. Ten den jsem si řekla, že na to nejspíš nemám a vážně jsem přemýšlela i o tom, že toho nechám, ale když jsem si uvědomila, jaké by to bylo mít řidičák, rozhodla jsem se vytrvat. Problém byl v tom, že jsem se začala bát a na jízdy se přestala těšit. Do auta jsem chodila rozklepaná a ne jednou se mi chtělo i brečet. Když mě instruktor učil parkovat couváním, nevěřila jsem, že bych se to někdy mohla naučit a bála jsem se víc a víc.   

Dopředu jsem věděla, že zkoušky nemůžu nikdy v životě udělat. Poslední tři jízdy už byly dobré, i když chyby jsem dělala pořád, ale instruktor říkal, že to není nic vážného, že to není nic, čím bych způsobila nehodu. A tak jsem se ocitla u zkoušek a věděla, že to nikdy nemůžu dát. Písemné testy byly lehoučké, ale stejně jsem měla trošinku strach a tak se mi ulevilo, když jsem ukončila zkoušku a počítač mi sdělil, že jsem získala plný počet bodů a ve zkoušce jsem uspěla. Zaradovala jsem se, ale vzápětí si uvědomila, že to nejhorší mám před sebou. U auta jsem ještě řekla techniku, kterou jsem také udělala, a mohlo se jet.
Když jsem usedla do auta, trochu se mi ulevilo. Pan komisař mě poučil a pak už jen říkal, kam mám jet. A já jela, najednou jako bych zapomněla, že dělám zkoušky. Snažila jsem se, jak nejvíc jsem uměla, pak přišel rozjezd do kopce a komisař mě varoval, že auto nesmí couvat, povedl se mi ukázkový rozjezd a já v duchu zajásala. Vše bylo v pořádku, ale já věděla, že ještě můžu vše pokazit parkováním a taky jsem si myslela, že jsem možná mohla udělat chybu, o které nevím a komisař mi to řekne až na konci, že jsem to neudělala. Dojeli jsme k jednomu obchoďáku a komisař mi řekl, ať si někde vyberu pěkné místo a zaparkuju pomocí zacouvání. A tak jsem zacouvala, najela jsem si tak, že mi to skvěle vyšlo. Ukončila jsem jízdu a čekala, byla jsem úplně mimo a nemohla uvěřit tomu, když mi komisař řekl, že mi gratuluje - ve zkoušce jsem uspěla a že jsem šikovná. Z auta jsem vystoupila  a byla jsem jak v oblacích. Vyměnila jsem se s klučinou, který šel dělat jízdu po mně. Měla jsem tak krásnej pocit, že ty dva měsíce stresů a strachu jsou už za mnou. Ještě ten den jsem si zažádala o řidičák a teď ještě počkat, až ho dostanu.

Zpočátku se budu sice sama bát a raději budu jezdit s manželem, ale věřím, že se rozjezdím a nakonec jsem ráda, že jsem do toho šla. Řidičák je věc k nezaplacení a hlavně na vesnici, kde je nejbližší větší město vzdálené skoro patnáct kilometrů.

Lipsas - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Ja som si robila vodičák na strednej, ešte som nemala ani 18, ale mali jedno miesto voľné, tak ma zobrali - dosť som o to bojovala. Ovšem po "papiere" som si mohla ísť až po 18-tke. Technická časť - pohoda (chodila som na strojarinu), jazdy - pohoda (veľmi rada som jazdila), najhoršie boli testy - Vyhláška a jej "chytáky". Ale aj to som zvládla.
Jazdila som vždy rada a keďže manžel vodičák nemá, tak som sa o jazdenie nemusela s nikým deliť. Kým si nespravil vodičák syn.
Obrázek uživatelky
profil
Jsi opravdu šikovná. Já řidičák nemám (dřív moc žen nejezdilo) a závidím ženským, které jezdí.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
sama řidičák nemám a je to peklo,když potřebuju někam odvézt.
Obrázek uživatelky
profil
znam ten pocitSmajlík autoskolu jsem delala asi v 25 a pak nikdy nejezdila. po prestehovani bylo nutno jezdit a nejak se dostat do prace. po hodne hodne kondicnich jizdach dokoupenych v autoskole dnes jezdim. pokazde, kdyz sednu do auta a nastartuju, sem na sebe pysnaSmajlíkPro nekoho je to normalni vec- jezdit autem. urcitacskupina zen to s autem ma tak jako jaSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Dnes, kdy jezdí stále méně autobusů, je auto nutností.SmajlíkSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles