Jsem takový ochránce a opatrovatel všech zvířátek a tak vám povím, jak jsem jednou kamarádce hlídala dvě kočičky – kočku a kocourka. Neboť jejich třetí kamarád musel podstoupit kastraci a v ten den nesmí být údajně kočky pohromadě. A tak mě kamarádka požádala o dvoudenní pohlídání a že jsem si s nimi užila.

Sama jsem kočičku doma nikdy neměla, maximálně u babičky na zahradě venku, ale v bytě, říkala jsem si, to nemůže být nic složitého, vždyť jde jenom o dva dny. A tak jsem ten den ještě po práci za kamarádkou přijela a pomohla jí kočky naložit do auta. Odvezl nás její tatínek a už na parkovišti kastrovaný kocourek málem utekl, kočička nechtěla do přepravky a třetího kocoura jsem nesla já a skoro mi lezl po zádech, jak chtěl marně prchnout.

Úspěšně jsme dorazili ke mně domů, zařídili kočičkám kočičí záchod a dostala jsem plno instrukcí, co potřebují a jak a kdy jim mám podávat jídlo. Všechno jsem pochopila a říkala jsem si, že to hravě zvládnu. Kamarádka odešla a kočky začaly řádit. Někomu by to třeba ani nevadilo, ale já jsem člověk, co doma vyžaduje perfektní pořádek a každá maličkost mě vytočí a rozladí. Kočičáci lezli po oknech, všude se otírali a shodili mi několik květináčů z parapetů na zem, mé figurky u televize taky neobstály. Podotýkám, že mám doma ještě králíčka, který musel být oddělen v ložnici, neboť na kočky útočil. Byl ten den zrovna po operaci. Den jsem přežila, ale pak jsem si řekla, kam je dám v noci? První noc jsem je tedy zavřela na záchod, dala jsem jim tam samozřejmě vodu, jídlo i záchod, aby kočky nestrádaly. Druhý den ráno jsem otevřela dveře a můj krásný věčně naleštěný záchod byl všude špinavý, dlažba byla špinavá, prostě vše, povzdychla jsem si a hodinku záchod dávala do kupy. Den proběhl celkem klidně, jenom jsem za kočičákama pořád lítala s prachovkou. No musela jsem vypadat opravdu vtipně, manžel se mi jen smál a s kočičkama se vesele mazlil a chválil je, jak jsou hodné a poslušné. A to on opravdu kočky nemá rád. A já běhala a běhala. Myslím, že můj králíček byl z toho stejně na nervy jak já.         

Druhou poslední noc jsem se je tedy rozhodla nechat na chodbě, ale protože mám chodbu spojenou s kuchyní, tak jsem se ještě večer snažila všemožnými způsoby zatarasit vchod do kuchyně. Nejdřív různými deskami, ty bohužel kočky přeskočily, poté jsem na desky dala i koše na prádlo, ale i tuto výšku hravě svým skokem zvládly. Byla jsem vyčerpaná a tak jsem to vzdala.

Nechala jsem jim k dispozici i kuchyň. A ráno jsem málem měla infarkt. Vešla jsem do kuchyně, květináče s bylinkama na zemi, všude bordel z kočičího záchodu a nejhorší šok byla moje krásná římsa na kuchyňské lince. Všechny skleničky a piksličky a ozdůbky stály těsně u kraje a skoro padaly a mezi nima na mě vykukoval kocour. Jeho pohled byl tak nevinný. A můj pohled? To bych vám nepřála vidět. Vše jsem dvě hodinky urovnávala a uklízela a kamarádka už zvonila, že jsi jde pro své miláčky. Čekala jsem na ni jako na boží smilování a když jsem ji uviděla, pocítila jsem obří úlevu.  Kamarádka si kočičky odnesla a já jsem dočista vygruntovala svůj sterilní byt.

Tyto dva dny byl pro mě zážitek a velká zkušenost do života.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10