Jak jsem koupila Fida

Paní Malinová, důchodkyně z našeho domu, vlastnila pudlíka. Byl to takový milý poslušný andílek, který důchodkyni zpříjemňoval život. Oba se měli moc rádi a nikdo si paní Malinovou bez Fida nedokázal představit. Jednoho dne jsem ale svou sousedku potkala bez psa. Už z dálky bylo vidět, že je smutná. Pomyslela jsem na nejhorší. Fido byl ale poměrně mladý pes, měl tři roky, a byl zdráv. Chtěla jsem se paní na pejska zeptat. Ta mě ale předběhla.

„Představte si, Fida mi ukradli!“

„Ukradli? A jak?“

Věděla jsem, že ač spousta lidí váže své pejsky třeba před obchodem, paní Malinová to nikdy neudělala. Měla o psa strach.

Jak mi později vysvětlila, šla s pejskem na procházku a dva chlápci jí vytrhli vodítko z ruky, nacpali psa do auta a odjeli. „Hlásila jste to na policii?“

„Hlásila. Psa prý ale málokdy najdou. Musela bych si ho najít sama.“

Najít sama. Jak to má ale stará paní udělat? O to víc jsem si dávala pozor na svého psa a nespouštěla jsem ho z očí. Asi za měsíc jsem jela za mamkou. Byla nemocná a potřebovala, aby se o ni někdo postaral. Vzala jsem si dva týdny dovolené a bydlela po tu dobu u ní. Jednoho dne u mamky zazvonili neznámí muži. Vedli pejska na vodítku, pudla. Stačilo se podívat, a bylo mi jasné, že je to Fido. I on mě poznal a hned se ke mně měl. „Nechcete ho koupit?“ ptali se.

Co jsem měla dělat? Při pomyšlení na paní Malinovou mi bylo jasné, že musím vystupovat jako vážný zájemce. Vymluvila jsem se, že tolik peněz, kolik požadují, u sebe nemám, a že si je musím zajistit. Pro tu příležitost jsem odešla do bytu, dveře na chvilku zavřela, a zavolala policii. Jenže než policie dorazila, muži byli už značně nervózní. Asi se báli, že budou odhaleni. A tak jsem jim nakonec dala dva tisíce, muži mi předali vodítko se psem a zmizeli. Policie přijela s křížkem po funusu. Domů jsem se vrátila s Fidem. Když jsem ho paní Malinové předávala, ani jsem se nezmínila, kolik mě stál. Věděla jsem, že její skromný důchod s bídou pokryje její a Fidovy potřeby.

„Berte to jako předvánoční dárek,“ řekla jsem.

Paní Malinové ukápla slzička dojetí, Fido radostí skákal kolem své paní, a já byla také naměkko. Pro paní Malinovou to byl asi v životě nejhezčí dárek k Vánocům.

Jediné, co mě dodnes mrzí, je, že zloději zůstali nepotrestáni. Můžou tak vesele krást psy, dokud jim to bude vycházet. A tak by si každý majitel psa měl dát na svého zvířecího mazlíčka pořádný pozor!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10