Jak jsem našel zubaře a ortopeda

Delší dobu jsem hledal zubaře, protože ten můj bývalý odešel do důchodu bez náhrady. Chodil jsem, telefonoval a všude se ptal. Nejdřív bez ničeho. A bylo to marné. Pak jsem nakoupil kávu, čokolády a lahve alkoholu a chodil se ptát s úplatky. Ani to nikam nevedlo. Oslovil jsem známé a zašel na zdravotní pojišťovnu. Dali mi kratičký seznam ordinací, kde údajně přijímají nové pacienty. Když jsem ordinace navštívil, odbyli mě, že je seznam údajně starý.

Nevím, jestli z toho shánění a běhání, nebo věkem či z jiného důvodu mě začalo bolet koleno. Nejdřív lehce, později víc, až mi bolest kolene komplikovala výkon zaměstnání. K hledání zubaře se přidalo hledání ortopeda, protože, jak jsem zjistil, i ortopedi jsou nyní nedostatkovým zbožím. Ani zde mi nepomohli známí, ba ani úplatky. Pár lidí mě posílalo do zahraničí. Copak mám čas na to jezdit za hranice, abych se nechal ošetřit?

Pomalu rok jsem hledal, a bezvýsledně. Začínal jsem mít nateklou tvář i nohu a nikdo mi nedokázal pomoci, protože, jak jsem zjistil, v našem městě není ani zubní pohotovost.

Byl jsem nešťastný. Ten den jsem měl odpolední, musel jsem navíc zůstat v zaměstnání až do půlnoci. Unavený jsem šel domů pěšky, protože mi ujel poslední autobus. Něco mi říkalo, že si nemám cestu krátit temným podloubím v odlehlé části města. Koleno ale bolelo tak, že jsem si cestu přesto zkrátil. Už jsem byl téměř na osvětlené ulici, když mě někdo zezadu udeřil do hlavy. Zavrávoral jsem, dostal pěstí do obličeje, pár kopanců, a válel jsem se na zemi. Útočník, možná dva, utekl. U sebe jsem měl pouze stokorunu, protože telefon jsem nechal v práci. To si moc nepomohl/i. Pozorná paní vše viděla z okna a zavolala mi pomoc. Záchranáři přijeli poměrně rychle a odvezli mě do nemocnice. Ten někdo, kdo mě přepadl, mi vyrazil zub, a tak mě musel zubní lékař v nemocnici ošetřit. Když už jsem seděl na zubařském křesle, zmínil jsem se, že nemám zubaře, a světe, div se, ten mě přijal do své evidence. Ošetřil mi hned i zub, který mě tak dlouho trápil, a ani úplatku nebylo třeba.

Na oddělení, kde mi zjistili také slabý otřes mozku, jsem se zmínil, že mě trápí také noha, konkrétně koleno. Kdo ví, jestli bolest způsobilo napadení, nebo je staršího data? Ihned jsem byl ošetřen na ortopedii, kam jsem se zkoušel neúspěšně v minulosti dostat.

„Člověče, vy máte ale artrózu,“ konstatovala mladá paní doktorka a ihned nasadila léčbu. Spadl jsem tak do její péče, opět bez úplatku.

Jsem rád, že jsem neposlechl svůj šestý smysl a tím podloubím jsem šel. Musím konstatovat, že po téměř roce mě nalezení obou odborných lékařů stálo pouze jeden zub a sto korun. No uznejte, že je to téměř zadarmo…

čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete