Jak jsem prala koberec

Ve své kuchyni mám dlažbu, aby se dala snadno udržovat čistá. Ovšem sama dlažba je studená, a tak jsem si po čase pořídila i koberec. Jako majitelka psů jsem ovšem měla koberec hned samý chlup, a i při největší péči to nebylo to pravé ořechové. A tak jsem si pořídila kusový koberec s dlouhým chlupem. Protože můj Ben byl černý, musel být i koberec tmavší. Líbí se mi fialová, a proto mám pod stolem a židlemi pro vzhled i jako tepelnou izolaci koberec švestkově fialový.

Nyní, když jsem si pořídila nového psa Ronyho, který ještě neovládal hygienické návyky, jsem pro jistotu koberec sundala. Jako vždy jsem ho s pomocí svého přítele pořádně vyklepala. Dělám to tak od počátku, co jsem si koberec pořídila, jednou až dvakrát za měsíc, protože do vysokého chlupu se sice vše krásně schová, ven to ale nejde ani mým vysavačem se super sací silou a výkonem.

Vyklepaný koberec jsme srolovali a schovali v druhé místnosti. Nevím, co mě to ale napadlo, že jsem se rozhodla koberec vyprat. Na klasické čištění má dlouhý chlup a není zase tak velký, abych se s tím nepopasovala, říkala jsem si.

Jenže člověk míní a život mění…

K praní jsem si vybrala hodně špatný termín. Ten den bylo zamračeno a chystalo se na déšť, když jsem koberec nějak vtáhla do vany. Se suchým to šlo, s mokrým to bylo ale mnohem náročnější. Koberec jsem šoupala po stěnách vany a snažila jsem se z něj odstranit veškerou nečistotu. Přísahala bych, že jsem při této akci zhubla minimálně půl kila! Z koberce tekla voda, ze mě pot, když jsem o půlnoci s praním skončila. A to jsem začala hned po obědě. Vysílená jsem padla vedle vany a koberec si lebedil uvnitř.                 

Co dál? Ve vaně ho nechat nemůžu. Před praním jsem si myslela, že ho třeba nějak šoupnu na sušák na okno. Mezitím ale začalo venku pršet. I kdyby nepršelo, nemohla jsem mokrý koberec na sušák umístit, to by mě sousedi asi pořádně prokleli. Koberec musel nejdříve pořádně okapat. Má představa, že ho sroluji a postavím na kraj vany, vzala hned v počátku za své. Koberec jsem sama pořádně nedokázala stočit. Při té snaze jsem dostala od koberce hned několik facek, jako by byl živý. Že bych dala přes vanu nějakou tyč, a na ni koberec přehodila? Koberec byl ale natolik těžký, že by násady od smetáků hravě přelomil. Ve vaně by ale dřív shnil, než okapal a uschl.

A že jsem děvče nápadité, napadlo mě do vany postavit schůdky, co mám na vrchní patra skříní, a na ně koberec dovléct. To byla další hodina práce, při které jsem se pořádně zráchala. Nevím, jestli kapalo víc ze mě, nebo z koberce. Nicméně přemožený a na schůdky dovlečený koberec rezignoval a visel na schůdcích stojících ve vaně. Tak jsem ho nechala asi hodinu, než z něj voda okapala. Koberec byl už jen vlhký, přesto hodně těžký. Na schůdcích ve vlhku koupelny by ale dál asi neschl. A tak jsem si ho přehodila přes sebe, že ho pověsím na okno. To už bylo k ránu. Když jsem se dovlekla schoulená pod kobercem k oknu a pohlédla na prádelní šňůry, musela jsem konstatovat, že ho neudrží. Představa, jak někomu těžký koberec spadne na hlavu z výšky šesti pater, mi naháněla strach. Schůdky putovaly do pokoje, kde koberec ještě víc vyschl. Až poté jsem ho mohla pověsit na sušák.

No a k ránu jsem konečně mohla jít spát.

Když přijel můj přítel, jen suše konstatoval: „Já ti říkal, že ho nemáš prát sama, že ti pomůžu.“

Ano, příště poslechnu. Protože tato noc byla obzvlášť výživná, zapamatuji si do konce života, že koberec už prát nebudu. Ještě teď mě bolí záda.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10