Jak jsem přestala objednávat zboží přes internet

Přední světlo na kolo přišlo také poměrně rychle. Byť v popisu obsahovalo také držák na světlo, který se namontoval na řídítka, a osvětlení se do něj upnulo, zásilka držák neobsahovala. Když jsem poté pátrala na onom internetovém obchodě, držák jsem našla zvlášť ke koupi. Jeho cena byla ale trojnásobná proti ceně samotného osvětlení. Zkoušela jsem světlo namontovat na kolo jinak, nakonec jsem ovšem musela originální držák objednat. Zjistila jsem, že nákup se mi ovšem proti koupi u nás v obchodě dost prodražil.    

Poté přišla jedna ze tří objednaných halenek. Protože nejsem žádný drobeček, objednala jsem schválně jednu z největších velikostí. To, co mi přišlo, mi vyrazilo dech. Do toho kousku bych se nenasoukala ani jako desetiletá. Schválně jsem změřila objem rukávu v ramenní části. Měl celé tři centimetry! Halenka byla krásná, já bych jich ovšem potřebovala sešít dohromady snad deset.  A to si běžně nakupuji halenky konfekční velikosti. Dala jsem ji sousedce pro pětiletou vnučku. Prý jí dokonale sedí, jen je trochu delší.

Zbývající dvě halenky, byť byly předem zaplaceny, nedorazily vůbec. Měla jsem radost, obchod nabízel vrácení peněz v případě, že zboží nebude dodáno. A tak jsem ihned obě halenky reklamovala. Přišel mi e-mail, že mi do čtrnácti dnů vrátí peníze. Tak mě to potěšilo, že jsem si objednala malý stolní mixér. Byl za pět set korun. Viděla jsem sice u nás v obchodě podobný o stovku levnější, a měla bych na něj i záruku, na tom z internetu mě ale zaujala barva i tvar. Mohla jsem si vybrat dokonce velikost nádoby. Zvolila jsem prostřední velikost, což se mi prodražilo o dalších padesát korun. Nyní jsem už jen čekala na mixérek za 550 korun.      

Mezitím mi dorazila obálka z celní zprávy. Vůbec jsem netušila, že to ještě existuje. Psali mi tam, že mi byl zadržen na hranici balíček s dávkovačem mýdla. Chtěli po mně zaslat doklady o zaplacení a vyplnit dlouhý dotazník, ve kterém bylo mimo jiné i prohlášení o tom, že zboží mám pro svou vlastní potřebu a nehodlám se živit jeho prodejem. Vše potřebné jsem nafotila, vyplnila a doporučeně zaslala zpět. Tím se mi ovšem dávkovač za původních 250 korun prodražil na částku 320 korun. Pak jsem musela ještě zaplatit stovku za rozbalení zásilky, ač jsem o její rozbalení nežádala, a opětovné zabalení. Dávkovač nyní už za 420 korun nakonec dorazil, a byl funkční.  

A dorazila také polička a mýdlenka na přísavky. Byly fajn, ale nešly přisát. Ať jsem dělala, co jsem dělala, přísavka za žádnou cenu nedržela na kachličkách. Přišla jsem na to, že přísavka je z velmi tvrdého PVC a nikdy se nepřisaje. Nově vykachlíčkovanou koupelnu jsem nechtěla provrtávat, a tak jsem obojí vyhodila do koše. No, a organizér do zásuvky a kabelka nedorazily vůbec.

Od této chvíle ale nedorazila na můj účet ani koruna. Nezaplatili mi dvě halenky, ani organizér, ba ani kabelku, která vypadala na stránkách obchodu tak luxusně, že jsem za ni neváhala zaplatit šest stovek.

Už jsem čekala jen na mixér. Jednoho dne se v mé poštovní schránce objevilo oznámení, že mě pošta nezastihla, přestože jsem byla doma na nemocenské a paty jsem z bytu nevystrčila, a mám si tudíž na poště vyzvednout balíček. To bude mixér! Aspoň ten že dorazil, uklidňovala jsem se.

Už když jsem si na poště balíček vyzvedávala, něco nehrálo. Balíček byl na mixér příliš malý. A tak jsem ho vybalila rovnou na poště. V pečlivě zabaleném balíčku byly pouze nože k mixéru.

„Prosím vás, nepřišlo ještě něco? Nemám tu ještě nějaký balíček?“ zeptala jsem se paní za okénkem v pevné víře, že mixér přichází na etapy, ve více balíčcích. Moc jsem tomu nevěřila, ale přece mi nepošlou pouze nože?

„Kdepak,“ řekla paní a já doufala, že zbytek přijde jiný den.

„Protože, podívejte, to přece není celé?“ ukazovala jsem kus paní, kterou mé nože vůbec nezajímaly.

Následující týden jsem chodila ke schránce v napětí. Stále jsem věřila, že přijde zbytek.

„A neobjednala sis nakonec jen ty nože? Jako součástku, víš?“ ptala se mě kamarádka, když přišla na návštěvu.

„Kdepak, podívej,“ ukázala jsem jí artikl na stránkách.

„Aha, máš tam i velikost nádoby atd. A taky hodnocení. Zkus si ho přeložit.“

Pod nabídkou byla hodnocení zákazníků, kteří si zboží také objednali. Ani jedno nebylo v češtině. Bylo tam hodnocení v angličtině, francouzštině i němčině a pak ještě v dalších jazycích. Rozhodla jsem se přeložit to anglické. Něco málo jsem v něm rozluštila už sama a tušila jsem, že zákazník nebyl spokojen. Když jsem hodnocení vložila do překladače, vyjelo mi:

„Netušil jsem, že se jedná pouze o nože. Jsem nespokojen, samotné nože mi jsou k ničemu. Zboží jsem zahodil.“

Přeložila jsme si ještě asi tři hodnocení, všechna v podobném duchu.

Peníze jsem nikdy z internetového obchodu nedostala. Nedočkala jsem se ani omluvy. A tak nyní vyfotím ještě ty nože k tomuto příběhu, abych je mohla s klidem vyhodit do koše a zapomenout na nože, na halenky, na peníze a hlavně na onen internetový obchod.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10