Jak jsem se skoro stala strážnou

Ve svém hledání nového pracovního místa jsem vyzkoušela řadu inzerátů, i namátkově kontaktovat různé firmy. Ale z pár hodně nevýhodných míst na dohodu jsem se nehnula. A tak to, co dělám, považuji za hóóódně nevýhodnou brigádu.

Až tu jednu noc… Opět jsem hledala na internetu cokoli, co by skýtalo možnost zaměstnání. Prokousávala jsem se nabídkami typu „pro ZTP“, „s certifikátem ochrany osob a majetku“, „s certifikátem pečovatele“ a podobnými. Mám maturitu, státnici i spoustu certifikátů, ani jeden z nich není ale žádaný a nenalezla jsem ho na seznamu u nabízených míst. A dokonce jsem, pro pracovní místo bohužel, naprosto zdravá.

Narazila jsem nakonec na nabídku na místo strážného, a to dokonce bez onoho certifikátu. Váhala jsem jen chvilku. Představovala jsem si, jak můj e-mail opět skončí bez odezvy, jako spousty mailů před ním. Ale přesto jsem, pro uchlácholení duše, zaslala krátký motivační dopis současně s životopisem. Pro mě už to není problém. Pro každou firmu píši originální motivační dopis šitý na míru potřebám dané firmy. Pro jistotu mám také pár vzorových motivačních dopisů uložených ve skupinkách: „kancelářská a lepší práce“, „dělnická práce“ a „prodavačky“. Už proto, abych se u dělnických prací zbytečně nechvástala jistými redakčními dovednostmi, státnicí atd., a naopak toto zdůraznila pro výše postavená místa.

strážná Odeslala jsem svou žádost a jako správná noční sova jsem ještě brouzdala po internetu a hledala dál až do dvou hodin do rána. Jen pro jistotu jsem nahlédla opět do svých přijatých e-mailů. Pán ze společnosti, kterou jsem oslovila, se mi ihned ozval. Další noční sova! Dohodli jsme si schůzku v Ostravě, která je sice od našeho města poněkud vzdálenější. Nabízené místo je ale mezi mým bydlištěm a právě Ostravou. Záruka akciové společnosti, práce na pracovní smlouvu, dobrých platových podmínek a centrály až v Praze mi poskytovala dostatečnou motivaci se zúčastnit.

Na výběrové řízení jsem dorazila mezi prvními. Pán, který mě přijal, byl velice příjemný. Dá se říct, že jsme byli naladěni „na stejnou notu“. Po krátkém rozhovoru, kdy jsem se cítila jako při příjemné schůzce s kamarádem, mi sdělil: „Vás já chci!“ Pak mi vyprávěl o práci, kterou bych vykonávala. „Posadil bych vás hned na hlavní vrátnici! Mám v podniku starší a mladší lidi.“ S ostychem a očekáváním jsem se zeptala, do které kategorie spadám. Přece jenom mi už bylo čtyřicet. „Samozřejmě mezi ty mladé.“ Poděkovala jsem za poklonu a dál jsme rozebírali náplň práce. „A nevadilo by vám, že součástí jsou také pochůzky?“

„Samozřejmě, že ne. Jsem sportovec, chůzi miluji,“ rozplývala jsem se. Že by na mě konečně sedla ona paní Štěstěna? Plat byl vynikající. Pomalu jsem se začínala těšit na černou kamizolku a další součást uniformy strážného, včetně botek a služebního odznaku. Ve snaze se ještě víc zalíbit jsem nabízela i svého desetikilového mazlíka Bena coby služebního psa. „To by sice šlo, ale musel by to být velký pes s výcvikem,“ usmál se muž.

„No, velký tak není, o výcviku ani nemluvě, ale zuby cenit umí.“ Společně jsme se zasmáli.

„Ale vás je na to místo škoda. Máte maturitu, státnici, jste moc šikovná. Bral bych vás za sekretářku, kdyby mi to někdo zaplatil.“

„Klidně,“ vypadlo ze mě.

„Ale on by mi to nikdo nezaplatil.“

Pak pána napadlo ještě místo recepční, na kterou mi chyběla potřebná znalost angličtiny. Ona by asi má celosvětová mluva „rukama, nohama“ neprošla.

Pak jsme začali rozebírat dopravu. Pán byl přesvědčen, že na dané místo není z našeho města dojezd. Já si zase říkala, že najdu nějakou kličku. A tak jsme se dohodli, že po návratu budu hledat spojení. Pokud najdu, místo mám jisté.

Dorazila jsem domů a už se viděla v černé kamizolce, železný strážní odznak na prsou, jak budím respekt a chodím na pochůzku. Nevadila mi noční, nevadily by mi ani víkendy. „Budu strážnou!“, s tím jsem usínala.

Vyzkoušela jsem téměř vše. Po maturitě jsem pracovala na zástup na poště, pak jsem měla přímo nádherné kancelářské místo a vrhla jsem se také na dělnickou práci. Ale strážnou jsem ještě nebyla. A budu mít zdarma certifikát! Usínalo se mi opravdu pěkně. „Budu dobrou strážnou,“ mumlala jsem ještě ze spaní. Podnik na mě bude hrdý, že sedím na hlavní vrátnici! Ach, to byl krásný sen.

Následující den jsem strávila hledáním potřebného spojení. Ač jsem kombinovala, jak kombinovala, nic jsem nevymyslela. Spojení není. Dostala bych se na denní, z ní už ne. Na noční bych se nedostala, z noční ano. A tak se můj další sen rozplynul a já se věnuji opět jen směšné brigádě na dohodu, kde si nevydělám ani čtvrtinu toho, co bych měla jako strážná…

Ale se společností jsem stále v kontaktu. Třeba se najde místo poblíž. Vždyť i u nás je tolik objektů, které by si strážení zasloužily. Budu doufat, naděje umírá poslední…

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete