Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Halloween v roce 2024Halloween v roce 2024 Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 01.11. 2024
Dnes má svátek Felix
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Jak jsem se stala kadeřnicí

19. 04. 2013 | Vaše příběhy

Vždy jsem nosila vlasy po ramena a patku sepnutou obyčejnou sponkou nebo „pérkem“,  jak se říkávalo. Máma mi vždy vlasy tak nějak zkracovala. Jednou se rozhodla, že mě pošle k holiči. K pánskému holiči, podotýkám. Dodnes si pamatuji ty dva schůdky do holičství, prosklené dveře, otáčecí židle a kolem krku velký bílý hadr, který mě tenkrát zabalil celou. Bylo mi asi tak 8 let. Holič stříhal, jak byl zvyklý, já zaplatila tři koruny a upalovala domů. Máma byla spokojená, ale já už méně.

Nedočkavě jsem čekala na tátu, až přijde z práce, že mě třeba polituje. Vyhlížela jsem ho už na ulici, a když jsem ho z dálky viděla, běžela jsem mu naproti. Objala jsem ho kolem pasu, kam jsem tenkrát dosáhla, ale táta mě odstrkoval. „Tati, to jsem já,“ chtělo se mi brečet. „Jejda, já jsem tě vůbec nepoznal, kdo tě tak ostříhal, máma?“  „Ne, holič.“ Táta už nic neříkal, chytil mě za ruku a vedl domů.

kadeřniceDalší kadeřník, to už byl dětský v té době, to byla kadeřnice. Věřila jsem jí, že mě ostříhá tak, jak se to nosilo. Měla jsem už dorostlé mikádo a chtěla jsem takový krátký sestřih, jak se tenkrát nosil a to byl rok asi tak 1965-6. Kadeřnice vzala nůžky, vlasy mi ustřihla pod uchem a zeptala se mě, jestli takhle to chci. No už jsem nemohla nic říkat, protože se s tím už nedalo nic dělat. Byla jsem opět nešťastná. Doma jsem si dala část vlasů před ucho, aby to vypadalo jako „plejzy“, jak se tomu tenkrát říkalo a druhou část vlasů za ucho. 

No a jak šel čas, já si nechala vlasy růst, jak se jim chtělo. V roce 1973 jsem se vdávala a týden před svatbou jsem se rozhodla, že si vlasy sama ostříhám. Doma jsem nikomu nic neřekla, v tichosti jsem se zavřela v koupelně, a když jsem vyšla z koupelny, máma spráskla ruce. „Pane bože, kam jsi dala vlasy, kam připíchneš závoj?“ Jen jsem pokrčila rameny, protože já  jsem byla se svým účesem spokojená. Další odborný kadeřnický zákrok byl v roce 1974, to jsem byla těhotná  se svým prvním synem. Účes, který mi vytvořila kadeřnice, mě  udělal o deset let starší. Hrůza. Od té doby jsem se stříhala sama. Napřed to bylo tak zvaným „zřezovákem“. Bylo to stříhání bolestivé, pokud žiletka ztrácela na své ostrosti. Starší generace budou tento stříhací nástroj pamatovat. Stříhala jsem i manžela a syny, ale to už jsem se naučila používat kadeřnické nůžky. Na řadu přišla i má kolegyně v práci, kterou jsem ostříhala tak dokonale, že i její kadeřnice si myslela, že jsem vyučená.

Postupně jsem se zdokonalovala, že jsem působila jako kadeřnice i v nemocnici nebo na dovolené. Samozřejmě, že jsem svou činnost prováděla zdarma, bavilo mě to. Vypracovala jsem se tak, že jsem jednou česala i svatební účes pro nevěstu, mou kamarádku. Ale také si pamatuji, jak přišla za mnou má kolegyně v práci, jestli bych jí neudělala trvalou. Byla jsem ochotná, samozřejmě, ale rozmlouvala jsem jí to, protože měla husté, tvrdší vlasy a nemuselo by jí to slušet. Dohodly jsme se, že napřed to jen vyzkoušíme, že mokré vlasy jí natočím na dřevěné kolíčky, které se používaly na trvalou. Odpoledne přišla i se svou, tehdy tříletou dcerkou. Trvalo to hodně dlouho, protože těch vlasů bylo opravdu hodně.  Fénem jsem vlasy usušila a sundávala natáčky. Hřeben ztěžka rozčesával vlasy, které se okamžitě stočily opět do ruličky. Vyšla nakonec z koupelny, s hlavou  jako beran a já brečela smíchy. Kamarádka se začala taky smát. Přiběhla její tříletá dcera, která si vedle v pokojíčku hrála. Zůstala stát a začala plakat: „Já chci maminku, kde je moje maminkáááá.“ „Káťo, to jsem já,“ snažila se  ji utišit. „Nééééé, já chci maminku.“ Já jsem myslela, že se smíchy potrhám. Kamarádka  si musela  umýt vlasy, aby ji dcera mohla poznat. Opět jsme sušily a foukaly. Takže sama pochopila, že trvalou ne.  

Když jsem v roce 2005 přišla o své vlasy a pak mi začaly růst v různých délkách, musela jsem  vyhledat  kadeřnici, aby mi s tím něco udělala. Ano, udělala. Stálo mě to 700 Kč a opět jsem se vrátila k tomu, že se stříhám sama. Mé služby využívá má sousedka na chalupě. Manžela i mladšího syna už stříhám jen mašinkou.  


Lydie950 - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 


Pouze přihlášení mohou vkládat komentáře. Přihlásit se.

Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Sama seba by som si netrúfla ostrihať, ale keď som sa vydala strihávala som svokru aj som jej robievala trvalú.
Obrázek uživatelky
profil
já stříhat neumím...u mne centimetrSmajlík žádná míra, to by dopadloSmajlíkSmajlík
Ale když jsem nosila dlouhé vlasy a nechala se ostříhat na krátko a trvalou,tak můj tehdy snad dvouletý synek plakal a taky chtěl maminkuSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
já jsem si troufla stříhat jen syna, když byl menší a sobě jen ofinu. Ale obdivuju lidi, co to dokážou. Jsi šikovná.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Se svými vlasy jsem si též užila svoje. I seřezávátko,trvalé a holá místa nad čelem. Dnes chodím barvit ke kadeřnici a začínám uvažovat, že po odchodu do důchodu nechám na odbornici zesvětlení a následné doladění a zůstanu šedivá.
Obrázek uživatelky
profil
Strojek se žiletkou mám také doma, ale nikdo ho nepoužívá.
Celý život jsem měla problémy s vlasy. Měla jsem je velice husté, ale rovné, nepodajné.Stále jsem si dávala trvalou. Často jsem z nich byla nešťastná. Vystřízlivěla jsem teprve tehdy, když jsem o všechny přišla. Dnes si jich vážím, nosím vlasy sestříhané, dobře se udržují a trvalou už si nikdy nedám.
SmajlíkSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Zlaťáky