Jak jsem zaprášenému rotopedu vdechla druhý život

Proč právě „10 km“, ptáte se? Je to pro mě totiž psychicky stravitelnější než „20 minut“. Ačkoliv zhruba to vyjde nastejno, máte šanci pílí, tréninkem a snahou získat lepší čas, minimum mám 16:40, maximum 22:40. A neboť člověk je tvor svéhlavý a má rád nad věcmi kontrolu, ani já nejsem výjimkou - i mně lahodí, když běh událostí můžu ovlivnit, a čas je svým vlastním pánem, ne tak tempo. Jezdím zatím tempem kolem 35 km/h.

Když jsem jela svých dennodenních 10 km na rotopedu poprvé, nevěděla jsem, co se zády. Bolela mě, a to dost. Kroutila a hrbila jsem se jako paragraf, chtěla jsem napodobit cyklisty a závodníky, kteří jsou na kole v předklonu, nemohla jsem v té pozici dlouho vydržet, pak jsem si zas ta shrbená záda narovnávala o zeď, až jsem hlavou narážela do vypínače.

Při jízdě na rotopedu je vhodné držet záda ve zcela přirozené poloze: neshrbená a ne násilím narovnaná, abychom si nekřivili páteř, což by vedlo až k poškození plotének. A nechceme se sportem dostat k trvalé invaliditě, ale k lepší kondici.

Druhý den po první jízdě Vás bude bolet zadek. Pekelně. Celé dva následující dny se budete pohybovat jako ... kačer. Nesvádějte to na neergonomické sedadlo. Prdelka si zvykne. Není to masochismus, vyplatí se to. Je to jako když si koupíte nové boty, také si noha zvykne, nebo se roztáhnou botky. Krása bolí.

Ještě si projdete následnou bolestí lýtek, budete si je promazávat Alpou - masážním krémem a místo hlavy budete na polštář do výšky dávat nohy kvůli prokrvení. Bolest stehen, ta je znát hned při jízdě, pomáhá je dlaněmi proplácat.

Zatím se mi nedaří hubnout, ale zaznamenala jsem víc elánu a energie, pružnější tělo, zvládnu dát nohy za hlavu! Když jsem kolikrát přes den ospalá, jízda na rotopedu mě příjemně nakopne - není to ten úzkostlivý neklid, ale příjemná, kreativní energie a dobrá nálada.

WolfLake - čtenářka
ChytráŽena.cz