Jak jsme hledali poklad

Přicházím s další vzpomínkou na tábor, tentokrát o něco veselejší, než minule.

Pro děti jsme připravili celodenní bojovou hru. Nejprve ráno byly děti vzbuzeny jako obvykle v 6:50, v 7:00 nástup a rozcvička. Poté ranní hygiena a snídaně. Děti nic netušily, ráno bylo jako každé jiné. Po snídani byl znova nástup, a to už dětem začalo být divné. Tam jim bylo řečeno, že mají půl hodiny na to, sbalit si vše, co budou potřebovat na celý den mimo tábor. Bylo nám jasné, že někteří budou tušit, a tak jsme jim při odchodu prohledali batohy. Veškeré baterky, světýlka a podobné jsme zabavili, a mohlo se jít.

První zastávka byla plánovaná na nedaleké Trosky, kam to lesem bylo +/- 10 km. Dodnes děti plně obdivuji, i ty nejmladší to zvládly bez jediného fňuknutí, nikdo neprotestoval, naopak, všichni si cestu skvěle užili. Po Troskách jsme dětem koupili zmrzlinu v krámě pod Troskami, a jako odměnu turistickou známku.

poklad

Následovalo letní divadlo, ve kterém nám místní kroužek předvedl nádherné představení. Děti byly opět nadšeny, a my si nemohli stěžovat na nic. K obědu jsme si opekli buřtíky a následovala exkurze u místních hasičů. Protože to děti zaujalo, zdrželi jsme se o něco déle, než jsme očekávali, a tak jsme si museli pospíšit s další aktivitou. Ta byla ve stájích, kde si každý mohl vyzkoušet jízdu na koni, kdo chtěl, mohl se o koníka i postarat. Když děti byly zaneprázdněny koníkama, pár z vedoucích, mezi nimi i já, se vytratilo připravit to nejhlavnější.

Večerní hledání pokladu.

Obstarali jsme starou truhlu, do které jsme naházeli různé odměny v podobě sladkostí, notýsků, balení pastelek, omalovánek, plyšových zvířátek a všeho toho, co by děti mohlo potěšit. Vše se odehrávalo na zahradě našeho známého. Ta je dostatečně veliká, z jednoho konce nevidíte na druhý, a ještě jsou všude překážky v podobě stromů, záhonků, králíkárny a chatičky. Míst, kam schovat truhlu, bylo hodně - nakonec jsme vybrali. Různě po zahradě jsme poschovávali indície, a vše mohlo začít. Děti přišly a vylosovaly si týmy. Ty byly rozlišeny svítícími náramky, a konečně se vydaly do hledání. Bylo na nich, jak si to udělají, jak to pojmou. Cíl byl jasný, tým, který najde první truhlu, vyhraje vše, co je v ní.

Hledání trvalo skoro hodinu a půl, nevěděli jsme, zda je truhla tak dobře ukrytá, nebo indície tak špatné :D .. Nakonec vyhrál tým modrých. Všechny děti byly nadšené, a protože se všichni opravdu snažili, každý z nich dostal odměnu. Pytlík bonbonů a Diplom účastníka bojové soutěže.

Druhý den jsme děti nechali, aby nám každý napsal recenzi, jak se jim to líbilo. Dopisy byly anonymní, a tak každý mohl říct svůj názor a nemusel se bát. Protože v dopisech nebylo nic negativního, příští rok se konalo něco podobného.

Snad to bylo všechno od srdce a dětem se to vážně líbilo :)

Veru728 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete