Když v srpnu 2015 proběhla médii zpráva, že správa NP Šumava otevřela nedaleko Kvildy nové návštěvnické centrum za 75 milionů korun, věnované jelenovitým, vzbudilo to různorodé reakce.
Mám takový zvyk, že než začnu cokoli šmahem obdivovat nebo zatracovat, pokud je to alespoň trochu možné, přesvědčím se na vlastní oči a udělám si svůj názor.
Příležitost vidět toto návštěvnické centrum se naskytla brzy. Při odjezdu ze zářijového pobytu na Šumavě děláme zastávku zhruba kilometr severně od Kvildy (rozcestí U Tremlů), kde nové parkoviště údajně pojme 50 aut a 3 autobusy. Za osobní vůz je poplatek 20 Kč na hodinu nebo 80 Kč za celý den.
Po pár krocích přicházíme k jednoduché dřevěné budově se solárními články na střeše. Krčí se u lesa, nepohoršuje. Jedná se o energeticky pasivní dům, který využívá všechny moderní technologie příznivé k životnímu prostředí. Podrobnější informace jak tohle všechno vlastně funguje, tu ale nenacházíme.
Uvnitř je nečekaně teplo a první, čeho si všímáme, je kostra jelena v jedné z prosklených vitrín. Další panely dávají možnost podrobně se seznámit s životem jelenovitých. Se zájmem si čteme o historii jelenů na Šumavě, o způsobu jejich života, jakou potravu i životní prostor potřebují, co všechno ovlivňuje jejich zdraví, jak jim roste paroží...
A pak už vyrážíme na 2,5 km okruh lesem, který prochází oploceným asi 9hektarovým výběhem. Opakovaně je zde upozornění, že se máme chovat tiše, nechodit mimo značené trasy, nekrmit zvířata. Do výběhu je zákaz vstupu se psy, na pěší stezku nesmí cyklisté a (ostatně jako všude jinde v lese) je rozdělávání ohně a kouření zakázáno.
Brankou v ohradě vstupujeme do výběhu. Zhruba uprostřed oplocené plochy je paseka se třemi dřevěnými vyhlídkovými věžemi, aby pozorovatel na jeleny lépe viděl. Paseka je však pustá a jeleni nikde. Výběh není velký, když pátráme očima na všechny strany, dohlédneme většinou až k plotu. Jde však o běžný šumavský les, s borůvčím, vzrostlými i menšími stromy, tu a tam vyvráceným pařezem, a tak, pokud tu nějaký jelen je a leží za keříkem, prostě ho nevidíme.
Jsme u vyhlídkové věže číslo 3, když na první věž doráží hlouček německých turistů. Výklad jejich průvodce doléhá až k nám. Cestou zpět k návštěvnickému centru už zdáli slyšíme štěkot psů a křik dětí. Hlučná skupinka míří k výběhu, tři psi na volno mě poněkud zarážejí, ale prý zůstanou za plotem... Tak si tak říkám, že já být jelen, tak se taky zašiju někam do houštiny v nejvzdálenějším rohu výběhu, abych od toho všeho ruchu byla co nejdál.
Za pravdu mi dává jeden s informačních panelů, který uvádí, že hodina jelena přichází za soumraku. Přes den jeleni obvykle odpočívají na odlehlých místech, v houštinách nebo v trávě. Večer se vydávají za potravou i na noční potulky krajinou. Druhý vrchol aktivity je velice časně ráno. To je opravdu prima - provozní doba návštěvnického centra začíná od 8:30 a končí podle ročního období, maximálně však v 16:30 hod. Zcela zásadně tak s jelení aktivitou koliduje.
Trochu nás mrzí, že jsme zde jeleny nespatřili, a když tak uvažujeme, jaká zvířata potkáváme ve volné přírodě na běžných turistických výletech a toulkách českou krajinou, je skóre jasné. Megalomanský projekt nepotřebujeme, stačí se chovat přiměřeně tiše a běžně vídáme srnce, muflony, zajíce, divočáky, občas i laně, jelena, lišku, o množství ptáků, ježcích, veverkách, ještěrkách, slepýších, užovkách a zmijích nemluvě.
Co tedy říci na závěr? Ve středu obce Kvida, naproti kostela, funguje již řadu let krásné infocentrum s expozicí šumavské přírody, tištěnými materiály, interaktivními panely, úžasnými velkoplošnými fotografiemi, vycpaninami a modely zvířat. Vznik dalšího střediska jen o kilometr dál mi přijde poněkud zbytečný a myslím, že proinvestované miliony by se daly využít poněkud účelněji. Navíc ti, kteří nepřijedou autem nebo turisté ubytovaní v Kvildě, přicházejí k jelenímu návštěvnickému centru po silnici a souběžný pohyb aut, cyklistů, chodců, maminek s kočárky a rodin s dětmi je všechno, jen ne bezpečný.
Rozhodně vás tím ale nechci odrazovat, třeba budete mít víc štěstí a jeleny uvidíte.
Ještě musím zmínit, že tento projekt není na Šumavě jediný, v Srní se má letos na podzim otevřít obdobné návštěvnické centrum věnované šelmám, ve kterém bude výběh s vlky.
V Borových Ladech už dva roky funguje sovinec, a ten mám moc ráda. Zdejší obyvatele najdeme pokaždé, když se zde zastavíme, a pokud se nějaká sova opravdu dobře maskuje, je přítomen sympatický pracovník, který ji pomůže odhalit. Více informací ve starším článku: Nový sovinec v Borových Ladech
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz