Jak jsme přišli k Aurince

Je to už rok, co máme doma trpasličí pinčici Auru. Ještě před jejím pořízením jsem měla v dočasné péči greyhoundku Kiru ze záchranné stanice chrti v nouzi. Ta s námi pobývala půl roku a poté si ji adoptovala už napořád jedna hodná paní z Prahy.

Do chrtů jsem se zamilovala tehdy, když jsem je viděla na výstavách, na ulicích jsem jich moc nepotkávala a potom jsem uviděla stránku, kde můžete adoptovat vysloužilého chrta z Anglie, Irska i Španělska. Pár měsíců jsem sledovala stránky a když jsem přišla na možnost, vzít si chrtíka alespoň do dočásku, neváhala jsem.

Asi o měsíc později jsem si pro ni jela do Brna, kde jsem 2 hodiny čekala, až přijede dodávka plná těchto nádherných zvířat. Moc jsem se těšila a paní mě ještě upozornila, že má na čumáčku šrám z bitky o malého pejska. No říkala jsem si, že snad to nebude takový problém a že si nakonec na malé pejsky zvykne. Když přijela, byla hodně vyhublá, šrám na čumáku, ale jako jediná vrtěla ocáskem. Začalo období vykrmování, mazlení, seznamování s ostatními pejsky venku, ale i učení čůrat venku, ne doma. Kira rychle všechno pochopila, akorát měla obrovský problém, nevím, jestli ho má doteď, ale trpěla separační úzkostí (strach z odloučení).

Byl problém ji nechávat doma, protože škrábala dveře, dělala naschvály, ale jinak to byla úžasná fenka, takový Pan pes. Zájemců o ni bylo více, ale nakonec jela do Prahy. V tu chvíli jsem si řekla, že s dalším pořízením chrta chvilku počkám, ale jak se mi moc stýskalo po psím kamarádovi, tak přítel jednoho dne řekl, ať se kouknu na ratlíky. Koukla jsem a zalíbilo se ihned krásné štěndo na fotce. Shodou okolností majitelka bydlela nedaleko nás, tak jsem si řekla, že se na fenku můžeme jet podívat. A jak už to bývá, štěndo jsme odvezli domů. Jsem neskutečně ráda, že ji mám, konečně se můžu s ní věnovat psím sportům, chodíme na agility - to je moc šikovná, neof. závody v poslušnosti, dokonce zkoušíme i výstavy psů bez pp. Letos jedeme na psí tábor Svojanov, kde vyzkoušíme i coursing, protože je rychlá mnohdy jako chrt. Někdy si říkám, že má místo noh pružinky. Rozhodně pořízení trpasličího pinče nelituji, ba naopak, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem udělala a Aura mi to denně oplácí jsou láskou. Na chrty jsem ale nezanevřela, určitě si ho pořídím, ale až nadejde ten správný čas, ale asi od štěňátka, abych si ho mohla vychovat podle svého.

Kdybyste přeci jen uvažovali o pořízení chrtíka třeba z adopce, určitě do toho jděte, protože chrt je krásný, elegantní, milý, neagresivní a hlavně má rád i děti. Dá se naučit, aby žil i s kočičkami a vydržel i sám doma. Každý je jiný. Ale říká se jeden chrt, půl chrta :-). A trpasličí pinč je rozený hlídač, ale za to skvělý společník.

Mgrey - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete