Běželi jsme se synem od Popradského plesa -
té vodní plochy - k Popradskému plesu - vlakové zastávce. Syn, v té
době brigádník u JLV coby průvodce lůžkových a lehátkových vlaků, musel
dorazit včas k odjezdu autovlaku, protože měl na starosti včasné
naložení cestujících a vlaků. Času bylo podle ukazatele tak akorát.
Syn běžel, a běžela i jeho postarší matka. Chlapec se za mě hluboce
styděl, domníval se, že to, jakým stylem já běžím, bůhvíproč
diskredituje jeho. Poté mě začal parodovat. Nejdřív vždycky na místě,
kde jsem ho neviděla já. Pak i na místech, kde jsem ho viděla, ale
neviděl ho nikdo cizí. Nějak se mu v tom zalíbilo. A popobíhal tím mým
stylem stále častěji.
Já byla ze začátku dotčena. Hodně dotčena. Protože snad opravdu nevypadám tak neelegantně, jak to předvádí. Bylo to drzé a opovážlivé. Ale hlavně to bylo srandovní. A to mě zmohlo.
Já byla ze začátku dotčena. Hodně dotčena. Protože snad opravdu nevypadám tak neelegantně, jak to předvádí. Bylo to drzé a opovážlivé. Ale hlavně to bylo srandovní. A to mě zmohlo.
Po
jisté době mohli konsternovaní návštěvníci Vysokých Tater vidět dva
idiotsky se chechtající cvoky, běžící neuvěřitelnou běžeckou metodou.
Mou metodou. To totiž mírně pokrčíte kolena. Provedete záklon, čímž
předsunete pánev a bříško. A začnete cupitat.
A to ještě kluk
neví, že jsem se rozhodla mnohem dříve, že uběhnu maratón. Nebo aspoň
půlmaratón. Tak až někdy budete číst v novinách, že nejstarším
účastníkem nějakého běhu byla jistá BM s KH, budu to zcela pravděpodobně
já. A můžete si být jisti, že do cíle první nedoběhnu, ale že
rozveselím spoustu lidí.
A na závěr,
hluboce se skláním před značkaři, je to obětavá a náročná práce. Ale
mezi námi, všichni značkaři jsou trochu divní. Český značkař se pro naší
rodinu jmenuje Franta Noha, a je to chlap notně popletený, který vede
značky značně neschůdným terénem, přičemž občas je hustí po cca dvou
metrech, aby se posléze odmlčel na delší dobu - cca tři až pět
kilometrů. Ale odhad vzdáleností má náš Franta Noha vcelku dobrý. To
slovenský Ferko Nožka, to je jinačí kalibr. Jestliže napíše, že půjdete 45 minut volným tempem, vězte, že i kdybyste běželi celou dobu
MÝM NOVÝM SUPER BĚŽECKÝM STYLEM, stíháte to s bídou do hodinky.
Ale dokázali jsme to, a kluk svá auta a lidi naložil a spolu jsme je odvezli do Prahy.
Chce si to nechávat stařeckého fóra. My, obstarožní dámy už totiž víme, proč tak činíme.
Jantra - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz