Jak mě Bárny zachránil

Hlídala jsem své sousedce, paní Pletánkové, jejího psa Bárnyho. Bárny je sice větší pes, kříženec vlčáka, odmalička mě ale zná a já vím, že je hodný a nemusím se ho bát. Paní Pletánková skončila v nemocnici a o Bárnyho se neměl kdo postarat. Musel by do útulku. Tak našel na přechodnou dobu domov u mě a já milého společníka.

Jak jsem už uváděla, Bárny je moc hodný pejsek. Pětiletý Bárny obvykle vítá lidi a nemá problém ani s ostatními psy a zvířaty.

Hlídání jsem zvládala bez problémů. Bárny spal celou noc a potichu čekal, až se ráno probudím a vyvenčím ho. Paní Pletánková mě zásobila jeho oblíbenými granulemi a já mu sem tam přilepšila masíčkem, paštikou či jinou pochoutkou. Bárny spal v chodbě a já tak měla pocit většího bezpečí. Jako tenkrát. Seděla jsem, luštila křížovky a Bárny ležel tiše pod stolem. Najednou se rozštěkal. Nebylo zvykem, že Bárny štěká. Dům i náš vchod dobře znal, znal všechny nájemníky, protože jeho paní bydlela v nejvyšším patře našeho domu. A přesto štěkal. Chvilku na to někdo zazvonil u mých dveří. Otevřela jsem. Před mými dveřmi stál neznámý mladý muž.

Měl nějakou cedulku v ruce a začal mi vyprávět, pokud mu to Bárny vůbec dovolil, něco o zlevňování elektrické energie. Na cedulce měl název distributora, u kterého jsem kdysi také byla, ale odešla jsem k jinému.

„Já nejsem u vás,“ řekla jsem a chtěla zavřít, protože Bárny nejen, že štěkal, ale na muže, když se malinko přiblížil, dokonce zavrčel. Ten se sice vzdálil, dál ale do mě hučel.

„Ano, ale elektroměr pro všechny poskytujeme my. Zlevňovali jsme nájem elektroměrů, ale většina dodavatelů elektřiny nezlevnila a nechala si peníze pro sebe. Když mě pustíte, vyplním vám žádanku a od příštího měsíce budete platit nejen o sto korun měsíčně méně, ale vrátí se vám také peníze od začátku roku až do dneška.“

Muž vypadal, že mu na mně opravdu záleží. Ale známe tzv. šmejdy! Nevěřím jim. Domnívala jsem se, že mě chce podvodem přetáhnout zpět ke svému dodavateli, a shrábnout tak provizi za získání nového zákazníka. Muž mě ale přesvědčoval: „Zkuste si mě nechat ověřit. Podívejte, tady mám kartičku, klidně si zavolejte, že jsem pravý. Stačí tam nadiktovat pouze číslo průkazu…“

Bylo to bezplatné číslo. Ano, mohl to být nějaký podvodník a vůbec to ani nemusel být zástupce té společnosti. Nic jsem za hovor nedala, a tak jsem přivřela dveře a zavolala na číslo. Paní mi potvrdila, že muž je pravý a nadiktovala mi také jeho jméno a příjmení. Vše sedělo s údaji na průkazu. Malinko jsem zaváhala. Co když můžu ušetřit? Maximálně mě přetáhne zpět k bývalému dodavateli. To sice nechci, ale u nového platím téměř stejně. Je to ve skutečnosti jedno. A pokud skutečně elektroměr zlevnil a já přijdu o nemalou slevu, přijdu o peníze, které přece potřebuje každý. Znovu jsem otevřela dveře. Muž už měl nakročeno do mého bytu. Jakmile se ale přiblížil k zárubním bytu, Bárny vycenil zuby. Byl celý zježený. Nikdy jsem ho takového neviděla.

„Víte co? Přijďte někdy jindy, až tu nebudu mít psa,“ navrhla jsem.

„Tak ho můžete zavřít do vedlejší místnosti.“

Ten muž nevěděl, že mám jednopokojový byt a dveře mezi kuchyní a pokojem nemám. Jsou zbytečné, jen by překážely. Stejně v bytě bydlím sama.

„Tak já si zajdu do kamenné pobočky,“ navrhla jsem a zavřela dveře. Nechtěla jsem už s mužem diskutovat. Jeho snaha stůj co stůj ušetřit mé peníze mě opět vrátila k tomu, že tomu muži nejde o mě, ale o jeho vlastní blaho.

Bárny se uklidnil a já znovu luštila křížovky. K večeru u mě zazvonila další osoba. Byl jí policista. Sousedku v bytě o patro níž okradl muž vydávající se za zprostředkovatele dodávky elektrické energie. „No, u mě taky byl, ale já si ho ověřila na lince,“ řekla jsem.

Jak jsem se pak dozvěděla, to okradená paní také. Číslo i jméno byly pravé, jen nepatřily onomu zloději. Ten se k originálnímu průkazu někde dostal a udělal si jeho duplikát.

A tak mě vlastně vypůjčený Bárny ochránil před zloději. Brzy ho chytili a i sousedce se vrátil její majetek. A pak věřte průkazům.

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete