Vracela jsem se pozdě večer z odpolední směny. Nemám takto pozdní návraty domů ráda. Byla tma a já už byla téměř doma, když mi cestu zastoupily dvě osoby. Slabé světlo pouliční lampy jim osvítilo tvář. Byli to indiáni! Ti dva měli pomalované tváře, jeden z nich měl dokonce na hlavě indiánskou čelenku a oblečeni byli do typického oděvu indiánů. Vytrhli mi tašku z ruky. Chvilku jsem si myslela, že je to jen něčí hloupý vtip a čekala jsem, kdy se dotyční prozradí. Ti dva se ale dali na útěk. Nikdo mi tašku nevrátil. Neměla jsem v ní nic příliš cenného, protože jsem si ten den telefon zapomněla doma a peníze do práce na odpolední směnu nenosím. Přesto jsem se vypravila na policii. Mám ji kousek od domu.

Na stanici jsem oznámila loupežné přepadení a nahlásila, co mi ti dva vzali. Když policisté slyšeli, že mě přepadli indiáni, jeden z nich se s úsměvem zeptal: „A neměli náhodou luk a šípy?“ „Jeden z nich měl!“ řekla jsem, protože jsem si skutečně všimla i této zbraně.

Vypadala jsem asi jako blázen. Snad právě proto mi dali hned dýchnout, jestli ze mě nemluví alkohol. Negativnímu výsledku se podivili. „Viděla jste někdy, že by se v ulicích našeho města potulovali indiáni?“ zeptal se druhý shovívavě. Musela jsem uznat, že jsem živého indiána snad nikdy neviděla. Mě ale právě dva přepadli! A tak jsem se snažila najít vysvětlení: „Snad – migranti?“ špitla jsem. Vysloužila jsem si jen posměšek.

Byla jsem už na odchodu, když na stanici dorazila další žena. Tvrdila, že i ji přepadli a okradli dva indiáni. Alespoň, že jsem v tom nebyla sama. Vše se muselo sepsat, protože věci nám skutečně zmizely, a byly jsme poslány domů. Ještě ten večer volala na policii důchodkyně. Všimla si, že se dva muži ve dvoře domu obnažovali. Vše viděla z okna. Protože se bála, že by to mohli být nějací úchyláci, raději zavolala na policii. I toto hlášení musela policie prověřit. Důchodkyně jim škvírkou ve dveřích popsala, co viděla. „Tam v rohu dvora po nich něco zůstalo,“ řekla ještě.

Policisté poté našli pytel, a v něm indiánské převleky. Nebylo pochyb, že ti dva ve dvoře byli pachateli přepadení. Taková důchodkyně je někdy víc než kamera. V noci nemůže spát, a tak kouká z okna. Proto také důchodkyně viděla, kam ti dva ze dvora zmizeli. A že to nebyli žádní myslitelé, zapadli do první hospody, která byla tu noc otevřená. Byla to malá zapadlá hospůdka hned naproti domu.

Do ní si policisté přišli pro dva lupiče. Ani nezapírali. To málo, co ukradli, měli ještě u sebe. A tak se pachatelé našli a já od té doby vím, že i uprostřed města mě můžou přepadnout indiáni.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10