Tento příběh se mi stal tuto zimu. Tato zima byla opravdu zvláštní. Jednou bylo naše autíčko jedna velká sněhová koule a málem jsme ho na parkovišti před domem nenašli, jindy bylo naše auto zase promrzlé „na kost“. Zrovna byly ukrutné mrazy, teplota trhala na mnoha místech rekordy.

Venku by chtěl být jen málokdo, naše autíčko ale nemělo na výběr. Bydlíme ve větším věžáku a nemáme k dispozici žádnou vyhřátou garáž. Naše autíčko bylo celé promrzlé. Bylo zrovna mrazivé časné ráno, ještě byla tma. Nikam se mi v těch mrazech jet nechtělo, ale musela jsem.

Mířila jsem zrovna do jednoho většího města a můj partner jel se mnou. Otevřeli jsme kufr a vytáhli škrabky, auto jsme nejprve očistili od námrazy, pak jsme ale zjistili, že nejdou otevřít dveře. Partner dělal co mohl, obličej měl už celý rudý, jak se snažil otevřít zamrzlé dveře, jeho síly ale nestačily, dveře ne a ne povolit. Ještě je zkoušel postříkat nějakým speciálním (a dost drahým) rozmrazovacím sprejem, ale ani to nebylo nic platné. No nic, už jsme měli naspěch, vlezli jsme tedy do auta kufrem a jeli jsme. Říkali jsme si, že dveře později určitě povolí.

Co čert nechtěl, sotva jsme ujeli pár kilometrů, už nás stavěla hlídka. Autíčko ale ještě nestačilo rozmrznout! Přistavila jsem a chtěla otevřít okýnko, jenže okýnko nešlo stáhnout. Musela jsem si odepnout bezpečnostní pás a za pány policisty vylézt ven kufrem! Policisté měli úsměv od ucha k uchu, když si uvědomili, proč za nimi lezu ven kufrem, jeden z nich jen poznamenal: „Máte zamrzlé dveře?“

Přikývla jsem, nejistě jsem se na policistu usmála a podala mu doklady. Policista měl evidentně co dělat, aby udržel aspoň trochu vážnou tvář. Doklady si ani moc neprohlížel, po pár vteřinách mi je vrátil a mohla jsem jet. Tedy samozřejmě až poté, co jsem se opět nasoukala do auta přes kufr! Než jsem se dostala na místo řidiče, ještě jsem se k tomu všemu stačila pořádně bouchnout do hlavy. Myslím, že se páni policisté dost pobavili, já jsem byla ráda, že jsme vyvázli bez pokuty.