Jak reagovat, když vám někdo blízký oznámí úmrtí ve svém okolí?
Hlavně je důležité být autentický a pravdivý. Tedy pokud jsem překvapen, je v pořádku říci, že mě to překvapilo a vyjádřit účast a lítost. Mnoho pozůstalých bývá velmi citlivých na fráze a některé tyto fráze vyjadřující účast vyloženě štvou a vzbuzují vztek. Pokud vyjadřuji třeba lítost, je důležité specifikovat, co že je mi líto: to co druhý zažívá, nebo to co se stalo?
Také je dobré se ptát, co že se stalo, lidé samy o sobě bývají ostýchaví a nechtějí začít mluvit sami. Otázky mohou pomoci a také nabízejí možnost říct, že o tom člověk nechce mluvit. Otevírá se také prostor pro nabídku pomoci, ale i zde platí, že je třeba být konkrétní – je totiž rozdíl, jestli nabízím pomoc např. z financemi okolo pohřbu, s dětmi a jejich doprovodu na kroužky, nebo třeba s opravou auta.
Je lepší se tématu vyhýbat, dokud o něm nezačne druhý mluvit sám?

Jak moc se ptát a co raději vynechat?
Je dobré položit otevřenou otázku typu: “Co se stalo?” “Jak ses to dozvěděl/a?” “Co bylo pak?” Smrt blízkého je sama o sobě velkým zásahem a více ublížit dokáže naše nepochopení. Je mnohem lepší se ptát a nechat pozůstalého mluvit než se tvářit, že všechno vím a všechno znám, protože tím veškeré emoce druhého shodím. I když jsem zažil smrt blízkého a třeba mnohokrát, jaké to pro druhého je, co se stalo a co zažívá, prostě vědět nemohu. Mohu si to nějak představovat, mohu se někdy i trefit, ale určitě to nevím. Tedy otázky, které vyjadřují náš opravdový zájem o druhého (nikoli o senzaci) jsou na místě.
Zdroj: Poradna Vigvam