O mužích se obvykle traduje, že své city nedávají příliš najevo. To je ovšem hluboký omyl. Muži dávají své city najevo, potíž je ale v tom, že tak činí nepřímo a oklikou.

Zamilovaný blázen

Vyjádřit lásku na začátku vztahu bývá nejsnadnější. Polibky, doteky, květiny, dárečky, a neustálé špitání do ouška: "Miluji tě, miluji tě, miluji tě". Po letech společného soužití bývá ovšem stále náročnější vykřesat ze sebe image zamilovaného blázna a se stejnou intenzitou jako v prvotních návalech vášní a přesvědčovat druhou plovičku o tom, kolik čiré lásky ve vás ještě dříme. Na řadu přicházejí další mýty a obavy: Když nám muž přinese z ničeho nic květinu, myslíme si, že něco provedl a teď si to "žehlí".

Muži svou náklonnost častěji vyjadřují činem, nikoli slovy, a tak po zamítnutí všech darů se rozhodnou nabídnout svou pomocnou ruku, protože vědí, že žena má neustále co na práci a každou pomoc uvítá. Jenže ruku na srdce: kolik mužů se chce pustit do vysávání? A tak hledají náhradní činnost a po hodině přicházejí s vítězným úsměvem: "Miláčku umyl jsem auto!". Možná má radost, je zaskočená, možná přemýšlí, kam si položila klíče, třeba jí není dobře...Ani žena ale v této chvíli netuší, že celá akce by se dala shrnout do jedné ( bohužel nikdy nevyslovené ) věty : "Pořád tě miluji a chtěl jsem ti udělat radost." Otevření a odvážní muži by přitom mohli ještě přidat další část souvětí:" Jen někdy nevím, jak ti tu radost vlastně udělat....   .

Často mám pocit, že právě otázkou na to, co by druhého potěšilo, zrušíme kouzlo vzájemné lásky. Je možné, aby se partneři milovali neustále a se stejnou intenzitou? Jenže někdy přichází únava, podrážděnost a ponorková nemoc, což nás nutí odpočinout si od jeden od druhého. Mozek nám našeptává, že to od nás přece není hezké, ale pravdou je, že pokud to neuděláme, budeme naší drahé polovičce v takovém stavu jen stěží vyjadřovat svou upřímnou lásku.

V principu znovu a opakovaně dochází k tomu, že naše city svádějí zbytečný boj s tím, co nám našeptává rozum. A protože naše představy bývají vždy horší než realita, nakonec mnoho věcí nesdělíme, protože do hry vstoupí stud,nerozhodnost, obavy a představy, které nám říkají...a tak hledáme místo jednoduchých řešení ta složitá. Každý má jinou "strategii", takže někdo považuje za projev citu už to, že vymaluje byt, nakoupí měsíc dopředu nebo vezme děti do aquaparku, než aby vyslovil ta slova, u kterých se krátí dech a "pořádní" chlapi s nimi mají problémy.

Na závěr snad napíši jen to, že pokud chceme mít fungující partnerský vztah, musíme se hodně snažit. A k fungujícímu vztahu patří také vyjadřování citů a lásky. A tím nejsnažším způsobem a nejsrozumitelnějším způsobem je ještě pořád ona stokrát omletá věta "Miluji tě". Pokud ji muž myslí upřímně a říká ji ženě, kterou si vybral za svou životní partnerku, potom nikdy nebude znít jako klišé, nikdy nebude všední a trapná a on sám se po jejím vyslovení nikdy nestane slabším či méně mužským.

Veru
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout