Klíčová je komunikace se školou
Rodiče, kteří se o prospěch dítěte zajímají průběžně a aktivně komunikují s pedagogy, už dobře vědí, na co se mohou připravit. V některých školách fungují osobní konzultace s dítětem i rodičem, jinde považují za dostačující účast na třídních schůzkách. Pokud u dítěte došlo k dramatickému posunu k horšímu, měl by si třídní učitel sám pozvat rodiče do školy a probrat s nimi možné důvody. Nebylo dítě dlouhodobě nemocné? Došlo v rodině k nějakému zvratu, jako je rozvod, úmrtí nebo vážná nemoc někoho blízkého? Důvodem může být také osobní nevraživost mezi dítětem a některým z pedagogů, nebo problémy ve školním kolektivu. Důležitý je také vztah rodiče s dítětem, to jestli mu dokážeme naslouchat a včas rozpoznat signály, že něco není v pořádku. Pokud máme signály, že prospěch nebude nejlepší, nemá smysl čekat s řešením nebo trestem až na poslední den školy.
Jak pohlížet na známky
České školy využívají nejčastěji sumativní hodnocení v podobě klasifikace 1 až 5. Každá škola postupuje podle svého školního řádu, kde jsou stanovena hodnotící kritéria. Ta vychází ze školských dokumentů. Školy mohou využívat i slovní hodnocení, popřípadě kombinaci obojího. Většina rodičů sice očekává ‚známkování‘, avšak v konečném důsledku, pokud neprobíhá potřebná komunikace se školou, je pro ně méně srozumitelné, co se za známkou vlastně skrývá. Zvládá mé dítě, co má? Posunulo se ve svých vědomostech a dovednostech? Je v něčem napřed? Má nějaký problém? Mohu mu nějak pomoci? Využívá plně svých schopností? Tato neprůhlednost se projevuje zejména při přestupech na jinou školu a může mít dokonce negativní dopad na osobnost dítěte. Využívání tzv. formativního hodnocení je cesta, jak pomoci dítěti podpořit jeho kognitivní, ale i sociální, emoční a osobnostní rozvoj. Stále více škol se touto cestou začíná ubírat.