Školní rok začíná nejen pro nejmenší žáčky, ale i pro starší, dospívající, i téměř dospělé. Přecházejí z jednoho rytmu do druhého. Možná si to, my dospělí, ani neuvědomujeme, ale pro děti je to změna veliká. Změna v rytmu života, z nepravidelnosti do pravidelnosti, ze „svobody” do jisté míry disciplíny, ze zábavy do povinností (ať si pod tímto pojmem představujeme cokoliv), z nižšího tlaku požadavků na děti na podstatně vyšší, atd. Adaptovat se na nové, školní podmínky života z prázdninových je pro děti namáhavé a docela náročné. Jak jim můžeme pomoci toto období zpříjemnit, zjednodušit a co nejlépe překonat a využít k tomu to, jak funguje náš mozek?
Byť se to nezdá, protože (krom prvňáčků) jdou děti do „stejných” podmínek, v jakých byly před prázdninami, tato změna je v mozku zpracovávána opravdu jako změna: jednak je s ní spojena určitá míra nejistoty (spolužáci, učitel/ka, prostředí), mění se požadavky na děti (prázdninová volnost je nahrazování školní disciplínou a pevnějším denním režimem), je nutno více poslouchat a méně se rozhodovat sám, zároveň se často děti vrací do jiné hierarchie, než, která vládla o prázdninách, často i vztahy (důvěra, respekt, péče) jsou jiné než byly o prázdninách. A tak základní společenské potřeby dětí se mohou nacházet v ohrožení a s tím jsou spojeny nepříjemné pocity, lítost, smutek… Zároveň ty samé sociální potřeby děti vedou k tomu, aby si zpět vydobyly své místo mezi ostatními, aby obnovily nebo navázaly nové vztahy, aby si vymezily své místo mezi ostatními.
Zároveň vzpomínky (myšlenky) na příjemné, vzrušující zážitky z prázdnin odpoutávají pozornost, rozptylují a narušují koncentraci. Stávají se zdrojem „snění”, vzrušených debat se spolužáky, kamarády, příprav na ně (co jsem jim ještě nestačil říci, čím se pochlubím, …). Jelikož je to něco lákavého a zajímavého, snadno to přehluší to, na co se děti potřebují nyní zaměřit.
Pro soustředění a zaměření pozornosti dětí na učení, je potřeba, abychom jim pomohli plně zapojit tu část mozku, která řídí procesy soustředění - nazvěme ji vědomou mysl (pracovní paměť). Pro její zapojení tak, abychom se mohli plně učit a po nezbytnou dobu zůstali soustředěni, potřebujeme napřed zajistit, aby měla pro tyto procesy dostatek energie, zejména glukózy a kyslíku. Pro to jsou nezbytné tři věci: pravidelná zdravá strava, prostředí s čerstvým vzduchem a kvalitní a dostatečný spánek, resp. odpovídající přestávky v procesu učení.
Pro rodiče a učitele to tedy znamená zajistit, aby dítě bylo v pohodě, v klidu, v mírně pozitivních emocích: Jde o to, že pracovní paměť o energii „soutěží” zejména s emočním centrem v mozku (část limbického systému), které bývá úspěšnější v získávání energie pro své procesy (pozn. jsou to procesy, které se vývojem vytvořily jako účinný nástroj, jak čelit hrozbám našeho přežití). Pokud jsme v negativních emocích nebo příliš pozitivních, toto centrum automaticky koncentruje maximum energie k tomu, aby se vypořádalo s tím, co tyto emoce vyvolalo. Pak se nedostává dost energie na naše myšlení, učení a koncentraci.
Dostatek energie však zajistí pouze to, že naše vědomá mysl má „fyzické” předpoklady pro to být v optimální kondici. Ale vůbec to neznamená, že je připravena se soustředit a učit. K tomu potřebujeme ještě zabezpečit optimální mix látek, které jsou nutné k plnému výkonu - neurotransmitery (látky, které umožňují přenos nervových vzruchů mezi neurony), a to dopamin (vyvolávající zájem) a norepinefrin (zodpovídá za bdělost). Zase rada směrem k dospělým – učitelům – jak zajistit, aby mozek dětí fungoval a byl schopen přijímat učební látku? Jednak vyvoláním pocitu naléhavosti (mírný stres, tlak je v tomto ohledu žádoucí k uvolnění norepinefrinu - bdělost) a jednak upoutat pozornost k něčemu zajímavému, lákavému a tím nechat dopamin, aby se uvolnil.
Zdroj: NeuroLeadership Group