Na začátek chci říct proč je tahle otázka tak důležitá.  Některé maminky si řeknou, že pro své miminko udělají cokoli a nevadí jim probdělé noci … Jenže si neuvědomí, že pokud si dítě neudělá správné návyky, čeká je několik měsíců možná i let probdělých nocí. Tak jako se to stalo jedné mé známé, která neměla srdíčko dát malého do postýlky „za mříže“ … . 

Malý jí začal chodit spát v rozumnou hodinu a spát celou noc až na dvaceti měsících. Brrr – to bych opravdu nechtěla zažít. Ale pokud přehlédnu svou „sobeckou“ potřebu spánku. Co na to asi manžel? A jak to ovlivní váš společný vztah? A to zdaleka nemluvím jen o sexu.  V případě, že dítě chodí spát večer až s rodiči a v noci se budí, nemáte chvíli klidu ani na to si popovídat nebo se společně podívat na film. A v neposlední řadě, co ten chudák malý drobek, který se několik měsíců pořádně nevyspí …

Když si přinesete miminko z porodnice, nebude mít moc představu o tom, jaký je rozdíl mezi dnem a nocí (a to se týká obvykle i miminek, které šťastnou náhodou v porodnici spali v noci) . Takže naším hlavním úkolem do začátku bude, mu ten rozdíl ukázat.  Znamená to, že v noci je tma (případně hodně tlumené světlo) a  klid. Je potřeba se zamyslet nad tím, v kolik hodin chceme, aby miminko chodilo spinkat a uvědomit si, že tomu také nejspíš bude odpovídat čas, kdy bude vstávat.  Naše holky spí v noci asi 11 hodin a podobnou zkušenost mám i od známých kolem nás.  Pro malé děti je také velmi důležitý večerní rituál a to nejen co se týče spaní, ale také jako určitá jistota – je to něco, co je každý den stejné.  Večerní usínání také ovlivní spaní přes den – čím je dítě větší, tím delší by měl být čas mezi odpoledním spánkem a večerním spaním.

Jak tedy na to?  Hned od začátku začneme dodržovat večerní rituál. Každý večer ve stejnou dobu začneme připravovat miminko do postýlky. Můžeme ho umýt nebo vykoupat (pro dětskou kůži není  vhodné koupat každý den), namazat, případně namasírovat a převléknout do pyžámka. Pak dáme miminku mlíčko a s hezkou básničkou nebo písničkou ho uložíme do postýlky. Večerní rituál si můžete vymyslet sami a upravovat ho podle věku dítěte.  Ze začátku se nám může zdát snadnější dávat miminko do postýlky uspané od kojení, ale to dítěti neumožní naučit se usínat samo. Asi tak do 6. týdnů  obvykle miminko není schopné usnout samo ani prospat celou noc, takže praktikujeme večerní rituál bez ukládání do postýlky, případně si miminko zase vezmeme z postýlky k sobě pokud pláče, ale po večerním rituálu musíme dodržovat „noční klid“ – tzn. že máme miminko v setmělé místnosti a snažíme se, aby byl kolem něj klid.

Zhruba od šestého týdne už miminko ukládáme do postýlky a teď nastane asi ten nejhorší okamžik. Miminko bude před usnutím chvíli plakat. Pokud je dítě od začátku zvyklé na „noční klid“ měl by být tenhle okamžik snazší (děťátko může jen chvíli fňukat), pokud zvyklé není, bude nejspíš plakat déle než chvíli. Moje zkušenost je ale taková, že pokud budete do usínání dítěte zasahovat, vyndávat ho z postýlky, uspávat na ruce, případně u prsu nebo lahvičky, dítě se po chvíli znovu vzbudí a vše začne na novo.  A co jsem dokonce zažila se svými děvčaty bylo, že jsem je svou přítomností a pokusy o uspání rušila a jim usínání v takovém případě trvalo mnohem déle.

A jak naučit miminko, aby prospalo celou noc? Pokud se dítě v noci vzbudí, chvíli počkejte a nechoďte hned k němu.  Pokud pláče delší dobu, případně začne nabírat „na obrátkách“ nejspíš ho něco trápí – má hlad, plnou plenu – v tom případě se mu vydáme na pomoc.  Je ale docela možné, že po chvilce pláče zase samo usne.  Děti se během noci budí často. Mnohdy si chvíli hrají, posadí se (ty větší samozřejmě ) nebo si  něco mrmlají pod fousy.  Pokud se nenaučí sami znovu usnout, máte zaděláno na problém.  Sem ještě patří poznámka týkající se nočního pití. Vy také v noci nepotřebujete vypít tři sklenky sladkého čaje, aby se vám dobře spalo – miminko je člověk, stejně jako vy.  Navíc pokud si na noční pití dítě navykne, bude mít problémy s nočním pomočováním až se zbavíte plen.