Jak se připravuje na své koncerty Hana Hegerová?

„Vánoce?“ čerstvá pětasedmdesátnice Hana Hegerová se rozzáří. „To jdu se svým vnukem k jeho druhé babičce a dědečkovi. Vždycky tam jdeme na večeři. Já dostanu kapra navíc, protože vnuk to nejí. Odtamtud, protože je to mimo Prahu, jedu do Prahy, kde se stavím u svých jiných známých – je to téměř moje rodina – kde máme tak zvané směšné vánoce, protože si dáváme směšné dárky. Shromažďujeme je pro sebe celý rok. To je vždycky hodně papíru a tak… prostě, aby bylo hodně veselo. A tam mám další večeři. Ne, opravdu Vánoce nejsou o dietě.“ Letošní Vánoce jsou pro ni opravdu vydařené. Však také vydává své první DVD se záznamem jednoho ze svých neopakovatelných koncertů.

Otázka: Onehdy se někde psalo, že chcete s koncertováním skončit. Je to pravda?

Hana Hegerová: No, už teď zpívám stále míň a míň. A když to bude ještě míň, třeba jen dvakrát až čtyřikrát do roka, tak budu mít aspoň čas chodit do divadla, na koncerty a na výstavy a všechno dohnat.

Otázka: Naštěstí mluvíte jen v budoucím čase. Vzpomínáte si na vystoupení, ze kterého pochází vaše první DVD?

Hana Hegerová: Samozřejmě, že si vzpomínám. Dělali jsme to v Olomouci a to olomoucké divadlo bylo tehdy v přestavbě, takže jsem se líčila v nějaké kanceláři. Ne, na to nezapomenu.

Otázka: Jste před vystoupením nervózní?

Hana Hegerová: Je to spíš takový pocit zodpovědnosti. Vím, že na mě přišli lidi, kteří zaplatili za moje vystoupení nemalý peníz, a dneska to opravdu je pro hodně z nich dost peněz, a oni za to něco očekávají. Mojí povinností jako profesionála je, abych jim za to něco dala. Tak jako třeba horolezci se proto i já připravuji na svůj výkon, na ten svůj výšlap.

Otázka: Máte při tom nějaké zvláštní zvyky?

Hana Hegerová: Jsem vždycky aspoň čtyři hodiny před představením v budově divadla. To musí být. Nikdy nepřicházím na poslední chvilku. Ono to vypadá, že jsem suverénní člověk, ale ve skutečnosti to vůbec není pravda. Já jsem strašně nejistý a nesuverénní člověk a potřebuji proto své záchytné body. A musím je mít i před každým koncertem. Ano, mám před koncertem své rituály a pečlivě je vždycky dodržuji.

Otázka: Co prosím Vás děláte v divadle čtyři hodiny před vystoupením?

Hana Hegerová: Normálně se vyskytuju. Jsem v divadle. Jdu se podívat na jeviště, jaké je, jdu se pozdravit se všemi. Popovídám si s místními techniky, podívám se, jak vypadá divadlo, zeptám se, jestli přijdou lidi… To divadlo musíte dobře poznat, než v něm vystoupíte, protože když jsem potom v záři reflektorů, tak nic nevidím. A pak se pomalounku začínám líčit. Hodně pomaloučku, protože se líčím jen málo, to je všechno v takové pohodě. Ono to tělíčko už není nejmladší a hlasivky jsou taky jen sval, takže ho musím pozvolna připravit na ten výkon, který přijde. Proto se potom velice poctivě rozezpívávám.

Otázka: Zdá se, že si svá vystoupení hodně užíváte!

Hana Hegerová: Já si je velmi užívám. Mám v životě dvě takové velké radosti. Jednak je to moje práce, protože na jevišti jsem skutečně šťastná, a pak… Sice nerada přiznávám, že jsem babičkou, ale dneska už je to jedno… Takže mým druhým velkým potěšením jsou moji dva vnuci.

Otázka: Když koncert skončí, jste hodně unavená?

Hana Hegerová: Strašně. V tu chvíli ne. Jsem jako koně, ti taky ještě chvilinku běží, ale za takovou hodinku nebo hodinku a půl vadnu jak lilie. To začne skoro střihem. Vadnu, vadnu a musím rychle spát. Ale hlavně druhý a třetí den je pro mě těžký. Proto teď mám takovou podmínku, že druhý a třetí den nemám žádné termíny. Snažím se dopřát si jen samé příjemné věci, ale žádné povinnosti.

Otázka: Takže takové vystoupení je stejné jako když člověk cvičí a druhý den necítí tělo?

Hana Hegerová: Ano, jsem vyždímaná. A nejen fyzicky, ale i psychicky.

Otázka: Jsou některé písně po kterých se cítíte víc unavená nebo vás unaví spíš celek?

Hana Hegerová: Zásadně celek. Při vystoupení nesmí nic padnout pod stůl. Tedy, já jsem velmi ješitná, ne že ne. Já chci mít úspěch! A publikum si chci udržet do posledního okamžiku. Někdy si s ním společně hraju, když jim dovolím tleskat až v určitém okamžiku. Velmi mě to baví, ale taky vyčerpává. Ještě jedna věc. V každém vystoupení mám pár těch svých hitů, na které lidi čekají. A když je zpíváte po dvoutisící nebo po kolikáté, musíte se ale opravdu pekelně soustředit, abyste je odvedli v podobě, kterou od vás posluchači čekají. Aby to bylo jako poprvé. To vyčerpává psychicky.

Otázka: Míváte nějakého diváka v x-té řadě, na kterého se při vystoupení soustředíte?

Hana Hegerová: Naštěstí ne. Jak jsem říkala, já moc nevidím, vždyť mám 6,5 dioptrie. Mirek Horníček mi říkával, že si takhle v sále rád někoho vybere, tak si prý dokonce vybral svoji ženu, ale já ani nechci vědět, když přijdou nějací moji přátelé, kde sedí.

Otázka: A pamatujete si vůbec na své první vystoupení?

Hana Hegerová: No, já si to pamatuju… Vím přesně, kde to bylo. Bylo to v amfiteátru v Děvíně, to je v Bratislavě takový ten hrad. A bylo to těsně po tom, co jsem byla podívat v Praze, v divadle Rokoko. Už probíhala jednání, jestli tam nastoupím nebo nenastoupím. A tam v Praze jsem a viděla slyšela písničku z představení Vykradeno, od Suchýho Naraž si bouřku do čela. Aniž bych tušila, kdo je Suchý a co bude dál, tak to se mi moc líbilo a to jsem tam zpívala. To bylo mé první veřejné zpívání. Muselo to být těsně po maturitě, protože jsem měla na sobě šaty, které mi maminka ušila na maturitní ples.

Jana Zedníčková
Chytrá Žena.cz

Zdroj a foto: SONY BMG, a.s.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout