Janin život nebyl moc veselý. Manželství jí dlouho nevydrželo a o své dvě děti se musela starat sama. Ani ty jí však radost nedělaly. Starší syn začal brát drogy a později se k němu přidala i mladší dcera. Jana pracovala na tři směny, aby splatila dluhy dětí. Práci opustila až poté, co zjistila, že je její drogově závislá dcera těhotná. Po porodu si dceru i s dvojčátky vzala k sobě. Chodila na noční, ale trnula hrůzou, co se doma děje. Dcera drogy brát nepřestala a hrozilo, že jí sociálka děti vezme. Janě poradili, aby si zažádala o pěstounskou péči.

Povedlo se a Janin život nabral jiný směr. Pár let před padesátkou se stala babičkou a rodičem zároveň. Zůstala s dětmi doma. Matka dvojčátek nefungovala a od jejich tří měsíců s nimi nebyla. Když ji potkaly na ulici, nejevila zájem, důležitější pro ni byly drogy a parta. Objevila se většinou na Vánoce a pak zase zmizela. Kvůli krádežím se dcera Jana dostala dokonce do vězení. Dva roky za mřížemi jí podle Jany prospěly. Ledacos si uvědomila a s drogami přestala. Na svobodě je už půl roku, ale rozhodla se opustit republiku a šla za prací do Německa. Na vztahu k vlastním dětem se ale nezměnilo nic. Jana děvčátkům jejich matku nikdy netajila. Vědí, že je jejich babička, ale oslovují ji „mami“ i „babi“.

Jana je vyučená prodavačka. Aktuálně chodí na výpomoc do jídelny ve školce, kterou navštěvují její holčičky. Jana je obyčejná slušná ženská. Má radost z toho, že jsou holčičky zdravé, že je ve školce chválí a je pyšná na to, jak jsou šikovné. Nekouká na věk a snaží se jim věnovat naplno. Chodí s nimi sportovat, naučila je jezdit na kolečkových bruslích a tráví s nimi veškerý čas. Ví, že je to jediné, co jim může dát – čas a lásku.

Hmotné statky nemá, jen ten starý byt a i ten bude ještě 6 let splácet. Byt, který si koupila, se nachází v panelovém domě. Většina peněz jde na splácení půjčky a na rekonstrukci už samozřejmě nezbylo. Bez pomoci pořadu JSSS by s tím Jana nic nezmohla. Byt má staré bytové jádro a toho by se Jana ráda zbavila. Všechno v bytě je staré, ale udržované. Jana by si pro holčičky, které půjdou příští rok do školy, přála nový pokojíček a pro sebe novou koupelnu. S čím jí pomůžeme?

A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka?

Hodnocení designérů: Byla to proměna pro dvě malé holčičky a jejich babičku – a zároveň maminku. Každá generace měla své potřeby a přání, které jsme si dali za cíl naplnit, a zároveň bylo třeba vytvořit něco pro všechny. Výsledný dojem a reakce při předání mě utvrdily v tom, že se nám to podařilo. Ohledně pokojů bylo hned první myšlenkou vyměnit babiččinu ložnici s dětským pokojem. Holčičky by zůstaly spolu a měly by více prostoru. Babička nepřijde o své soukromí, a zároveň dopřeje vnučkám větší pokoj.

Bylo také nutné vyřešit koupelnu s WC a uklidit pračku z prostoru chodby, aby nepřekážela. V bytě se určitě dalo žít, ale nijak komfortně. Zejména bytové jádro bylo staré, dlaždice již místy odpadávaly, toaleta protékala. Trubky od pračky vedly povrchově podél stěny do instalační šachty. Všude, kam se člověk podíval, se projevoval celkově velmi zanedbaný stav, který byl do budoucna neudržitelný. Během proměny jsme také narazili na problémy s elektroinstalací, které nás poměrně zdržely.

Největší výzvou byla jednoznačně koupelna s toaletou. Od vybourání původní umakartové konstrukce přes vyzdění nových příček, nové elektroinstalace až po finální obklady a osazení nových zařizovacích předmětů. Na malém prostoru se muselo rychle střídat mnoho řemeslníků v krátkých intervalech. Díky mokrým procesům a jejich návaznostem je bytové jádro výzvou každé proměny. Pořád vás tlačí čas, a pořád je ho málo! Další výzvou byl samotný rozsah proměny, tedy to, co všechno, jsme za 5 dní chtěli stihnout. Kromě bytového jádra jsme proměnili tři pokoje, a ještě chodbu.

Proměna je ve výsledku moderní, přívětivá a nadčasová. Odpíchli jsme se od podlahy, kterou jsme zvolili z tmavšího dřeva, a to s ohledem na původní podlahu v obývacím pokoji, který navazuje na chodbu. Tím jsme docílili sjednocení a propojení většiny místností v bytě. Přítomnost elegantního tmavého dřeva jsme podpořili i volbou dveří do koupelny. Ostatní dveře jsme naopak navrhli bílé, a tím potlačili jejich výraz. Samostatný celek tvoří koupelna s toaletou. Zde jsme se rozhodli pro totální proměnu. Obě místnosti jsme propojili posuvnými dveřmi, což umožňuje zachování soukromí.

Místo vany jsme dali prostorný sprchový kout se sklopným sedátkem a velkou hlavovou sprchou. WC mísa je závěsná a velmi praktická na údržbu. Přidali jsme skřínky a topení. Obklady jsou bílé v kombinaci s dekorem tmavého dřeva. V pokojích a chodbě hraje ústřední motiv tapeta, která je nalepená na některých stěnách. Jedná se o dva květinové vzory z jedné série v několika barvách, což nám umožnilo hravě kombinovat, a dát tak pokojíkům osobitý ráz. Třešničkou na dortu jsou doplňky z barevného plexiskla, které slouží jako ozdoby i jako praktické věšáky.

Cílem bylo udělat proměnu napříč generacemi, aby si v ní každý našel to své, a zároveň aby fungovala pro všechny společně. Jak holčičky porostou, jejich pokoj bude pořád dost velký. Babička si z nové ložnice udělá své království a bude si moci po náročném dni v klidu odpočinout. Z posledního malého pokojíku, kde byla původně herna, jsme vytvořili příležitostné místo pro někoho, kdo do rodiny patří a chtěl by se třeba vrátit.

Premiéru dalšího dílu nové série „Jak se staví sen – extra“ uvidíte v pondělí 11.3. 2019 ve 21.30 na Primě.