Paní Ivana pracovala celý život ve zdravotnictví a pomáhala lidem. Nyní je v důchodu a sama by teď potřebovala pomoc. Ne však pro sebe, ale pro svého dospělého syna Jiřího. Ten utrpěl úraz hlavy a jeho život už nikdy nebude stejný jako předtím. Bez matčiny pomoci by svůj život jen těžko zvládal. Příběh invalidního důchodce Jiřího je vlastně příběhem obyčejného chlapa, který v životě neměl moc štěstí. Udělal spoustu chyb, za které ale zaplatil. Nyní žije sám, je nemocný a nešťastný a jeho byt je pro něj „celou“. Jak mu pomůžeme v jeho snu za lepším životem? Začneme z gruntu novým bydlením.

Jak se staví sen – 12.3. 2018:

Jiří byl jedním ze tří dětí paní Ivany. Ani jedno z dětí jí však moc radosti do života nepřineslo. Syn Radek před dvěma lety zemřel, dcera se léčí ze závislosti na drogách a syn Jirka je nemocný. Jiří se dobře učil, pracoval ve zdravotnictví, měl partnerku, s ní dceru a měli před svatbou. Rok 1989 ale byl v jeho životě zlomovým. Začaly se u něho projevovat epileptické záchvaty. Následovala operace mozku, ale Jirkovi už zdraví bohužel nevrátila. Jirka navíc bojoval se závislostí na alkoholu. I kvůli tomu přítelkyně svatbu zrušila a opustila ho i s dcerou. Jiří přišel o řidičský průkaz, práci a životní optimismus. Problém s alkoholem se ještě prohloubil, tak nastoupil do léčebny a od té doby abstinuje. Následky zranění si ale nese dodnes. Má časté epileptické záchvaty, léčí se na kardiologii a ještě ke všemu trpí depresemi. Většinu peněz proto z jeho invalidního důchodu utratí za léky. Jeho koníčkem je čtení knih.

Pan Jiří bydlí v malé městské garsonce v Sedlčanech. Jeho byt je spíš než místo k bydlení místo k přežívání. A ještě k tomu dost depresivní. Kuchyň je stará a shnilá, koupelna je v dezolátním stavu, stejně tak dveře a nábytek. Maminka by si pro Jiřího přála garsonku tajně zrekonstruovat. Jako důchodkyně v letech na to nemá ani fyzické síly, ani finance. Při tomto stavu bytu rozhodně na ničem netrvají. Designéři se tedy vrhnou do proměny celého mrňavého bytu a nechají se inspirovat tím, co má Jiří rád – knihy, Dalajláma a papež. Z bytu, kterému Jiří říká cela, bude garsonka pro intelektuála. Dominantou bude designová knihovna. Barvy budou logicky „pánské“ – šedá, bílá, černá a dekor dřeva. Nebude chybět ani kuchyňka a lehce změníme dispozice bytu. Jaké netradiční prvky si designéři vymyslí a čím vším dokážou v tak malém prostoru překvapit?

A jak se tedy na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka?

Hodnocení designérů: Proměna byla živelná, nebojácná, moderní, ale i citlivá a intuitivní. Byla to proměna pro chlapa, který to nemá v životě snadné, ale ve kterém je stále ukryt ten malý chlapec, který trochu zlobí, ale umí se i radovat, poděkovat a být vděčný. První dojem byl, že nás tady čeká totálka, a to je vždycky pořádný kus práce. Nápad přišel záhy, a to propojit obě místnosti, zvětšit kuchyň a otočit vstup do koupelny z chodby. Komplet novou koupelnu, kde z té původní nezůstane kámen na kameni, a jako třešnička na dortu pak zařídit obývák na den i noc. Jako u každé rekonstrukce jsme bojovali z nerovnými stěnami, křivými podlahami, starou elektroinstalací atd.

Hlavní problém nás ale čekal v momentě, když jsme začali bourat koupelnu. Stěny oddělující koupelnu od kuchyně a chodby nebyly z cihel, ale z vodorovných panelů spojených nekvalitní maltou. Do takovéto konstrukce prakticky nelze vysekat nový otvor, aniž by někde něco neprasklo, nepovolilo tam, kde nechcete. Všecko se nám drolilo pod rukama a nakonec jsme se rozhodli pro kompletní demolici jádra a výstavbu nových obvodových stěn, což nás velmi zdrželo. Do obývacího pokoje jsme navrhli kamna na dřevo a bylo třeba prověřit, zda je stávající komín vhodný pro jejich zapojení a provoz. Naštěstí nám velmi pomohl místní kominický mistr, který komín prohlédl a doporučil způsob odkouření. V chodbě jsme zase museli z technických důvodů zachovat dveře pro vstup na půdu, která nepatří k bytu, což nás limitovalo v jejím využití.

Největší výzvou však bylo z minima udělat maximum! Příslovečně ten byt „nafouknout“, zvětšit co nejvíce kuchyni, přidat místo ke stolování, nově zařídit koupelnu, dostat do bytu pračku, velkou rozkládací sedačku pro každodenní spaní, knihovnu a přidat i něco navíc, aby to bylo estetické i praktické. Proměna je moderní, odvážná, nekonvenční. Je pro chlápka, co umí být sám s knížkou, byt má jako útočiště, svoje hnízdo, ale je to také místo, kde může přijímat návštěvy, něčím se pochlubit, trochu to rozjet. Odstíny šedé a hnědé na nábytku a podlaze jsme nakombinovali s velkými plochami stěn obložené překližkou, která má krásnou kresbu přírodního dřeva a dává interiéru klid. K dotvoření jsme navrhli černé, minimalistické doplňky a použili i původní prvky, jako např. obrazy a fotky.

Z původního nábytku jsme nevyužili prakticky nic, během manipulace se rozpadal, neměl dobrou kvalitu zpracování ani valnou estetickou hodnotu. Zajímavým prvkem jsou kamna na dřevo, která kromě toho, že jsou esteticky velmi pěkná a zapadají do celkového konceptu návrhu, dávají Jiřímu možnost si doma zatopit dřevem, vnímat jiné teplo a starat se o oheň. Jiří na nás působil v názorech i mluvě velmi kultivovaně, klidně a sečtěle. To nás přivedlo na myšlenku mu některé texty z jeho oblíbených autorů připomenout viditelně, např. na skleněné křídlo posuvných dveří jsme nechali natisknout citáty, které by ho mohly v životě inspirovat a dodat mu potřebnou energii. Koupelna přestala být neútulnou a zanedbanou místností kdesi v rohu pod střechou. Nadechla se a prokoukla. Místo vany jsme navrhli velký sprchový kout s prosklenými posuvnými dveřmi, moderní závěsnou toaletu, nové umyvadlo jsme doplnili skřínkou a pod původní bojler umístili pračku, aby mohl být Jiří od zítřka o něco samostatnějším mužem. Jako celek se nám proměna velmi líbila. Myslíme si, že zde dobře vyšla kombinace materiálů a moderního stylu s účelem a se stylem života v bytě.

Premiéru dalšího dílu nové série „Jak se staví sen – extra“ uvidíte v pondělí 12.3. 2018 ve 21.30 na Primě.