Jak se staví sen – 25.3 .2019:

Před pěti lety se Věra spolu s přítelem odstěhovala z Prahy na venkov. Těšili se na nový život, ale skutečnost byla jiná. Přítel před třemi roky rodinu opustil a Věra zůstala na všechno sama. Má dvě malé děti – Aničku (9 let) a Mikuláše (5 let). V domě žije ještě s maminkou (71). S otcem svých dětí se sice nebaví, ale je ráda, že si je bere každý týden. Problémy ve vztahu se táhly dlouhodobě. Přestěhování se na jiné místo, do domu, bylo pokusem o restart vztahu, ale spíš to napomohlo jeho konci. Bydleli spolu v domě asi dva roky, ale pak šlo všechno, jak říká Věra, od desíti k pěti. Předtím bydleli v Praze ve vlastním bytě. Přítel byl gambler a udělal dluhy a Věra mu chtěla pomoci. Prodali byt, splatili dluhy a vzali si hypotéku na dům, jenže přítel automaty hrát nepřestal…

Když bylo Věře 22 let, prodělala mozkovou mrtvici. Následkem toho má pravou polovinu těla špatně pohyblivou. Jednou náhle omdlela a následky zůstaly dodnes. Dokonce nemluvila, ale podařilo se jí rozmluvit, jen pravou nohu a pravou ruku má ochrnutou. Věra předtím pracovala ve školce. Její život se však změnil ve vteřině. Později se zjistila příčina – Věra má vrozenou špatnou srážlivost krve. Gynekoložka jí předepsala antikoncepci, aniž by předtím udělala test. Přesto měla štěstí, že se dostala rychle na specializovanou, tzv. iktovou jednotku. Po roce nastoupila Věra zpátky do školky, kde pracovala. Musela ale dát výpověď, nemohla za dětmi ani popoběhnout.

S maminkou mají vztahy dobré. Maminka jí pomáhá. Věra je v částečném invalidním důchodu, ale i přesto pracuje na plný úvazek. V Sokole Karlín se stará o provoz tělocvičen a sama je aktivní sokolka. Vede i cvičení pro děti ve vedlejší vsi a v družině. Ve vesnici pomáhala dokonce před třemi lety založit a rozběhnout komunitní školu. Je ráda, že nemusí děti někam vozit. Část jejího domu využívá i malotřídka školy. Díky tomu, že je aktivní a pomáhá ostatním, je v obci oblíbená. V rámci sdružení ICTUS jezdí na pobyty, kde pomáhá rozcvičit a rozplavat lidi se stejným hendikepem.

Dvoupodlažní dům je ze třicátých let minulého století. Když se Věra ještě s manželem do domu přestěhovali, mysleli si, že si domeček opraví. Jenže přecenili svoje síly. Probourali jednu stěnu, zjistili, že dům je vlhký, a už si nevěděli rady. Bylo to pro ně příliš velké sousto.

Místnosti byly vlhké, omlátili sice vše až na cihlu, ale zeď je vlhká stále. S plísní však problém nemají. Koupelna zůstala původní, podlahy jsou ve špatném stavu. Celé dolní patro rovněž. Jednu místnost v domě – „třídu“ – Věra pronajímá místní komunitní škole. Věru nejvíc trápí podlaha, koupelna a kuchyň, která je v chodbě – tu by chtěla přestěhovat do funkčního pokoje. Ještě sní o krásné terase, na které by popíjela kávu. V domě je sice kotel na pevná paliva, ale zřejmě je špatně udělaný komínový systém, protože málem vyhořeli, a proto raději topí elektrikou. Tepelné čerpadlo by jim pomohlo snížit výdaje za elektřinu. Na ničem zásadně netrvají.

A jak se na proměnu dívají designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný?

Hodnocení designérů: Pro nás to dlouho byla taková poklidná proměna, ale předání nás dostalo! V podstatě hned jsme se shodli, že bude třeba kuchyň dostat do hlavní místnosti a ze zádveří udělat skutečnou předsíň. Tedy největším zádrhelem bylo dostat do potřebných míst vodu a odpady pro kuchyň přes silnou nosnou zeď a dále se popasovat se vchodem na WC z obýváku. Jak bylo již naznačeno, nevyhovující kuchyň umístěná hned za vchodem do domu je prostě špatně. V domě chybělo něco jako předsíň, nešťastný byl vchod na toaletu z obýváku a samostatnou kapitolou byly různé, a místy dokonce chybějící podlahy.

Zpočátku jsme trochu řešili, jak dostaneme přes silnou příčku potřebné sítě pro kuchyň, a oříškem bylo i srovnání podkladu pro podlahy. Chtěli jsme nově použít kamenný koberec a dřevěnou podlahu, obojí ve stejné výšce bez viditelného přechodu. Velkým plus je nová prostorná a dobře vybavená kuchyň, která má najednou přirozené místo. Podařilo se vytvořit i nové zádveří s oddělenou prostornou šatnou, takže je dostatek úložného prostoru na boty a bundy.

Stylově prospěla interiéru krásná dubová podlaha. Prostor nádherně zútulnila, přitom ho nechala moderním a nadčasovým. Šli jsme cestou moderního stylu s lehkými rustikálními prvky. Vybrali jsme třeba krásné retro vypínače, nebáli se sukovitější podlahy s velkými prkny, dřevěný obklad jsme propsali i na stěnu. Celkově jsme interiér nechali v neutrálních tónech, pouze v jídelní části se vyskytlo pár červených akcentů.

Premiéru dalšího dílu nové série „Jak se staví sen – extra“ uvidíte v pondělí25. března ve 21.30 na Primě.