Těšte se na rodinu z kladenského bytu 4+1. Maminka pracuje jako středoškolská učitelka, tatínek je vědecký pracovník. Mají spolu dvojčata, dvě holky, kterým je 14 let. A o ně jde. Holky jsou v pubertě, a tak se často hádají. Každá je úplně jiná. Navíc spolu tráví většinu dne. 

Ve škole, mají podobné koníčky a sdílí jeden dětský pokoj. Přáním holek je mít vlastní pokoj. Přičemž každá chce mít pokojíček nový. Problém spočívá v tom, kde vzít na druhý dětský pokoj prostor. V bytě je sice jeden pokoj, který se přímo nabízí k tomu, aby se v onen vysněný pokojíček přeměnil, ale v současné době je tam pracovna tatínka vědce a ta je „posvátná“. Rodina tedy vymyslela jiné místo pro dětský pokoj, a to ložnici rodičů. Zčásti by v ní byl dětský pokoj, v druhé, menší části a současné šatně by byla ložnice rodičů. Podaří se designérům vypořádat s prostorem ke spokojenosti všech?

Další možností by mohlo být vytvořit tatínkovi pracovnu jinde a jeho současnou použít pro dětský pokoj. Překvapivě byl k tomu ochotný. Jen trvá na tom, aby jeho knihy zůstaly v knihovně, a ne na policích. Prostě musí být v zasklené knihovně, kam se na knihy nepráší. Jinak ke své práci potřebuje místo na počítač, dva monitory, skener a tiskárnu.

Dcera Anička by si přála v pokoji gauč pro případné hosty. A ráda spí nahoře – takže klidně by mohla mít postel v patře. Nejdůležitější je ale polička na knížky. Její heslo pro proměnu je: „Upřednostňuju pohodlí před módou“. 

Tím měla na mysli, že sice potřebuje i prostor na oblečení a nějakou tu holčičí kosmetiku, ale pohovka a postel jsou důležitější. S holkami je v pokojíčku ještě papoušek. Je obou, a tak se dohodly, že půjde s tou, která získá větší pokojíček. Terezka zase potřebuje prostor na sportovní věci. A také prostor na výrobu korálků. Považuje se za praktickou. Na čem trvá, jsou barvy. Miluje jednu nejmenovanou značku a styl oblečení, a to by mělo být na jejím pokojíčku znát. Podaří se designérům uspokojit potřeby všech členů domácnosti?

A jak se na proměnu dívají designéři
Andrea Hylmarová a Marek Povolný?

Marek: „Byla to především zásadní proměna pro rodinu. Zcela jim přemístila jejich dosavadní životní prostor a zvedla standard bydlení. Jen jsme stáli před problémem, jestli se všichni členové rodiny budou ochotni přemístit. Největší výzvou bylo v dispozici bytu vytvořit dva oddělené pokoje pro slečny a zároveň najít prostor na práci otce. Největší stavební problém pak bylo vybourání železobetonových příček mezi pokoji.

Ložnice s pracovnou je laděna do příjemných přírodních barev. Užita byla podlaha šedý ořech, zemité barvy na výmalbu. Zajímavostí bylo užití materiálu podlahy na pracovní stůl, obklady a knihovnu v pracovně otce. Pracovnu jsme vymysleli jako „tajnou“ místnost. Vstupuje se do ní posuvnými dveřmi šatní skříně. Na první dojem vše vypadá jako normální tradiční skříň a po odsunutí krajní části se odkryje vstup do pracovny. Doporučil bych ještě zrenovovat vstupní halu, toaletu a koupelnu.“

Andrea: „Byla to pěkně rozsáhlá proměna! Měnili jsme celkem čtyři místnosti, tedy převážnou většinu celého bytu. Každému členovi rodiny jsme přinesli něco nového. Druhý dětský pokoj jsme dost dobře jinde než v tatínkově pracovně udělat nemohli a vedle ložnice rodičů se nabízel docela zajímavý prostor pro přesunutí pracovny. Jediná a největší obava byl čas na proměnu. Věděli jsme, že budeme muset hýbat s několika příčkami a víceméně kompletně vybavit čtyři pokoje. 

Zdroj, foto: Prima
Vendula Vrablová