Jak se staví sen 4.4. 2015

Na televizní obrazovky se vrací pořad Jak se staví sen. I tentokrát diváci mohou sledovat zajímavou proměnu bydlení, nepůjde však jen o interiér, ale také o změnu zažitých stereotypů, a dokonce o změnu životních postojů.

V každé epizodě se seznámíme s jednou rodinou, která sní o lepším bydlení. A právě jejich sen se stává výzvou pro dvojici designérů. Ti pak musejí během pouhých pěti dnů proměnit staré a nefunkční bydlení v domov snů. Ale když k tomu rodině leckdy nestačily celé roky, mohou to vůbec designéři zvládnout za pět dnů?!

Jak se staví sen - 4.4. 2015:

Tentokrát nás v pořadu Jak se staví sen s datem 4.4. 2015 přivítá Žďár nad Sázavou. Iniciátorem přestavby je šestašedesátiletá paní Anna. Ráda by pomohla svojí dceři Ivetě v nelehké životní situaci. S Ivetou se život moc nemazlil. Krátce po vyučení otěhotněla a vdala se.  

Iveta je bez partnera a nezaměstnaná, pracovala by ráda, ale neví, jak by dokázala skloubit práci s péčí o čtyři děti. Bývalý manžel výživné na děti neplatí a vídá je velmi sporadicky. Iveta tak musí všechno obstarat sama. Velkou oporou je jí nejstarší dcera Nikola.

Ta se umí postarat o své mladší tři sestry a zastane i práci v kuchyni. Iveta byla zase nucena naučit se některé ryze mužské činnosti. Sama třeba zabetonovala sloupek a velmi ráda řeže dřevo motorovou pilou. Děti milují zvířata, a tak mají psa, několik koček a potkana. Babička Anna je racionální a rázná. Celý život pracovala v místním kravíně a k životu se vším, co přináší, se dokáže odhodlaně postavit. Bydlí v domě spolu s nimi a pomáhá Ivetě starat se o domácnost a děti.

Rodinný dům z roku 1938 byl sice částečně zrekonstruován, ale současný stav je velmi neutěšený. Počmárané stěny, vlhká zeď, opadané dlaždice, chybějící dveře… Babička by si pro svoji dceru přála důstojné podmínky k bydlení. Pořádnou kuchyň a obývák, kde se budou všechny „holky“ spolu s babičkou scházet. Na věcech nelpí, jediné, co potřebují, je „škrabadlo pro kočky“. Přestavba by pro ně, a hlavně pro Ivetu byla důkazem, že po letech smůly se na ně usmálo štěstí, a třeba by tak mohl odstartovat jejich lepší a šťastnější život. Pro Ivetu, která si prošla nepovedeným manželstvím, by to byla vzpruha a signál, že má ještě celý život před sebou, že se musí přestat litovat a postavit se životu čelem. Jak přestavba dopadne?

A jak se na proměnu dívají designéři
Andrea Hylmarová a Marek Povolný?

Andrea: „Proměna byla hodně emotivní, stejně jako paní Iveta. Skvělé bylo vidět radost všech holčiček, kterým jsme splnili ještě několik bonusových přání. Dispozičně bylo řešení hned nasnadě, koneckonců i Iveta ho měla rozmyšlené stejně. Prali jsme se jen s umístěním sedačky a jídelního stolu. Místnost přece jen není tak velká, zvlášť když jsme si uvědomili, že tam potřebujeme dostat moderní, plně vybavenou kuchyň s barovým pultem, jídelní stůl pro 6 osob a k tomu ještě rozumně velkou sedačku. Asi největší výzvou bylo dostat do prostoru všechny potřebné rozvody pro nově vznikající kuchyň. Vodu jsme museli přivést ze sklepa a velké problémy nastaly s elektroinstalacemi, které byly ve starém domě obecně v zoufalém stavu.

Mám radost z toho, že se podařilo do prostoru vnést vcelku citlivým, a přesto výrazným způsobem barvy. S Markem vždy usilujeme spíše o nadčasové prostředí, které neomrzí po pár měsících, proto jsme se zpočátku trochu zalekli, když Iveta říkala, jak moc potřebuje okolo sebe barvy. Bylo navíc evidentní, že si oblíbila fialovou, růžovou, oranžovou či světle žlutou, které k našim oblíbencům moc nepatří… Vytvořili jsme poměrně moderní interiér, jehož styl určuje hlavně špičkově vybavená luxusní kuchyň.

Dům se sice nachází na venkově, ale jeho ráz až tak venkovsky nepůsobil, proto jsme se odvážili jít víc do moderny, která bude bližší i všem holčičkám. Abychom prostor více zútulnili, sáhli jsme po podlaze s výraznější strukturou dřeva a nádechem patiny, pořídili masivní jídelní stůl a ponechali i původní dřevěné dveře do dětského pokoje, které jsme pouze renovovali. Výrazným prvkem se stala barevná sedačka a polstrované obklady stěn ze stejného materiálu. Ty nám pomohly vnést do místnosti barvy, texturu a jistou hřejivost i bez toho, abychom museli barevně malovat nebo tapetovat. Z původního vybavení nezbylo kromě dveří do pokojíčku nic.

Iveta se chystá vytvořit z původního prostoru kuchyně ložnici. V její původní ložnici by tak mohl vzniknout další dětský pokoj, což je podle mě to, co je potřeba co nejdříve změnit. Tři nejmenší dcery se tísní v naprosto nevyhovujícím malém pokojíčku, kde nemají ani pořádný psací stůl, chybí úložné prostory, o prostoru na hraní nemluvě. Tohle by nyní měla být priorita číslo jedna!“

Marek: „Proměna to byla zásadní. Zcela jsme změnili pobytové centrum rodiny v domě. Přesunuli jsme jej z původní kuchyně do nového prostoru obývacího pokoje s kuchyní. Od začátku bylo jasné, že musíme vybourat nesmyslnou příčku v obývacím pokoji a přesunout kuchyň. Následné ladění dispozice a umístění kuchyně vůči obýváku trvalo delší dobu. Po celou dobu rekonstrukce jsme se také potýkali se špatně udělanou elektrikou v domě. Celý řešený prostor byl původně vymalován různými barvami vzájemně se k sobě nehodícími. Pochopili jsme, že paní domu holduje barvám, a proto jsme dlouho řešili, jak barvy do interiéru dostat, a zároveň, aby vše bylo decentní a nepřeplácané. To se myslím povedlo díky neutrálnějším barvám pozadí a velmi výrazné sedací soupravě s obklady stěn.

Udělali jsme konečně místo v domě, kde se může rodina potkávat, vařit, jíst, relaxovat, dívat na televizi, číst. Není tam žádný vysoký nábytek, aby si všichni mohli povídat z každého místa a viděli při tom na sebe. A to platí i při vaření. Styl proměny je kombinací moderního pojetí – zejména kuchyň – a tradičnějšího řešení – jídelní stůl, původní dveře. Vše spojuje podlaha, která balancuje na hraně obou řešení. Je v zásadě tradiční, ale má v sobě i novodobý výraz. Kuchyň je kombinací matného bílého laku a výrazné šedohnědé pracovní desky. Bílá je z důvodu, aby byla spíše potlačena a moc nevynikala. Zajímavostí je použití výrazných polstrovaných obkladů stěn, které používají stejné materiály, barvy i vzory jako sedačka.

Dává to pocit příjemného, útulného koutu a „zabydluje“ to celý obývák. Stěna u jídelního stolu byla pojata klidněji, malbou v hnědavém odstínu. Stůl jsme udělali na míru z masivního dubu, s finální šedou lazurou. Stejně jsme zrenovovali původní dveře, kde opět vynikl kontrast starého a nového použitím moderní kliky na starém dveřním křídle. Veškerý původní nábytek v obýváku jsme odstranili. Byl velmi nevzhledný a do nového konceptu by nezapadl. Vše, co jsme odstranili, bylo nahrazeno novými kousky včetně nového „škrabadla“ pro kočky. Naopak nábytek v předsíni – věšák, skříně – jsme vrátili na místo.

Při rekonstrukci jsme vyčistili a vymalovali ještě původní kuchyň, aby byla připravena k nastěhování. Doporučil bych přestěhovat dětský pokoj do těchto míst a ložnici matky do pokoje, který nyní obývají 3 děvčata.“

Další díl pořadu Jak se staví sen
můžete sledovat v sobotu 4.4. 2015 od 17:35 na Primě!