Jak vybrat zelený čaj

Zelený čaj je celosvětově stále populárnější, jeho produkce i vývoz se neustále zvyšuje. Zelenému čaji se připisuje blahodárný vliv na lidské zdraví, za čímž stojí jeho antioxidační, diuretické a adstringentní účinky, kterých hojně využívá i tradiční čínská medicína. Zelený čaj lze využívat jako součást pitného režimu, pít jako stimulující nápoj, případně jen vychutnávat a relaxovat u něho. Přestože všechen zelený čaj pochází ze stejné rostliny Camillia siensis, jeho druhů lze koupit bezpočet.

Čaj pravý smí být podle vyhlášky č. 330/1997 Sb. vyroben nejen z listů čajovníku a z jeho výhonů či pupenů, ale také z jemných částí zdřevnatělých stonků, popřípadě může jít o jejich kombinaci.

Čaj černý, oolong a zelený se od sebe neliší výchozí surovinou, kterou je čaj pravý, ale zpracováním, které po otrhání čajových lístků následuje. Černý čaj prochází fermentací (nebo přesněji oxidací), během které v místnosti s řízenou teplotou a vlhostí probíhají na lístcích chemické změny. Zelený čaj po otrhání a zavadnutí čeká tepelný šok, kterým se oxidace zastaví a lístky tak zůstávají zelené. Pro japonské čaje je typické zastavovat oxidaci horkou párou, čínské zelené lístky se často praží nad otevřeným ohněm, nebo se nechávají uschnout. Oolong nese název čaj, u něhož proběhla fermentace jen částečně.

K dostání je jako sypaný nebo porcovaný v sáčcích. Každý z nich má své výhody. U sypaného lze vidět, jak lístky vypadají a jakou mají podobu, která mnohé napoví. Porcovaný čaj vyžaduje minimální zručnost a úsilí, stačí je jen zalít horkou vodou. Nevýhody takového čaje jsou nasnadě, do nálevových sáčků z papíru není vidět, a tak se v nich mohou ukrývat i méně kvalitní části čajovníku, jako jsou větvičky nebo starší listy. Příprava sypaného čaje zase vyžaduje použití sítka a manipulaci s vylouhovanými listy.

Sypaný zelený čaj má také mnoho podob, některé z nich jsou k nalezení i v nálevových sáčcích. Některé z nich mají původ v Číně. Mezi ty patří například gunpowder, zalený čaj rolovaný do drobných kuliček, nebo čun mej, lístky, kterým dala název jeji podoba s dokonalým obočím. Japonsko zase dalo vzniknout čajům senča, což jsou napařené lístky srolované do tenkých jehliček, nebo mačča, což jsou rozemleté lístky zeleného čaje na jemný prášek. Mačča se zalévá horkou vodou a následně šlehá bambusovou metlou, výsledný nápoj se pije i s lístky.

Zelený čaj je populární v čišté podobě, velkou oblibu ovšem mají i zelené čaje aromatizované. Z Vietnamu pochází lotosový čaj, což je zelený čaj aromatizovaný okvětními lístky lotosu indického. Za domov jasmínového čaje, tedy čaje aromatizovaného květy jasmínu, se považuje Čína. Porcované sáčkové zelené čaje, které se prodávají na našem trhu, pak nabízejí i další příchutě (např. broskev, citron, citronová tráva, zázvor, gingko, aloe vera).

Podobně jako u vína, chuť zeleného čaje ovlivňuje také region, ze kterého pochází a způsob pěstování. Největšími pěstiteli a vývozci zeleného čaje jsou Čína, pak s velkým odstupem Vietnam a Indonésie, s malým podílem se na vývozu podílí i velkoproducent Japonsko (kde se však valná část zeleného čaje také zkonzumuje). Svým dílem v produkci zeleného čaje i jeho vývozu přispívá Indie a Srí Lanka.