Jaké je to v nebi?

Název knihy: Jaké je to v nebi?
Autorka: Concetta Bertoldiová
Nakladatelství:
Datum vydání:   2015
Formát: 125x200 mm
měkká vazba
Počet stran: 272
Cena: 279 Kč

Vše, co byste chtěli vědět o posmrtném životě

Concetta Bertoldiová je ve styku se záhrobím už od dětství. Působí jako médium na plný úvazek a pořádá pravidelné seance se členy britské královské rodiny, americkými celebritami, politiky a dalšími osobnostmi. Na setkání s ní je toho času dvouletá čekací listina. Žije s manželem v New Jersey.

Ve své knize s neobyčejnou otevřeností a suchým humorem odhaluje skutečnosti o osudu a štěstí našich drahých zemřelých.
Odpovídá na jakékoli otázky: od praktických až po skandální. Kromě toho se s námi dělí o osobní tajemství a s osvěžující upřímností přiznává, jak jí tento zázračný dar ovlivnil život, manželství, přátelství a profesní dráhu a jak jej rozličnými způsoby využívá k tomu, aby pomohla ostatním.

Ukázka z knihy

Jaké je to v nebi?

Jak nás andělé strážní ochraňují?

    Často slyším o někom, kdo se octl blízko smrti nebo hrozného úrazu a zažil to, čemu říkáme „boží zásah“. Ve skutečnosti jsou to andělé strážní, duše ze záhrobí, které na nás dávají pozor.
    Napadá mě případ dívky Lindy, která ke mně přišla na seanci. Okamžitě se ze záhrobí objevila její matka, měla toho spoustu, co jí chtěla sdělit, a nakonec řekla: „Povězte jí o náhrdelnících, a že ji mám ráda.“ (Duše mě často žádají, abych tlumočila jejich lásku. Obvykle mi přitom ukážou něco svého, co slouží jako symbolické spojení mezi dosud žijící osobou a tou ze záhrobí).
    Tak říkám Lindě: „Tvoje maminka chce, abych ti připomněla náhrdelníky a vyřídila ti, že tě má ráda. Máš nějaké její náhrdelníky?“ Linda v ten okamžik skoro omdlela. Potřebovala studený obklad, aby se vzpamatovala. Pak mi vysvětlila: „Když maminka umřela, neměla žádné vzácné šperky – jen bižuterii k šatům a levné, legrační doplňky.“ Linda chtěla mít po mamince něco na památku, a tak si vzala tři šňůrky korálků – levný náhrdelník typu Mardi Gras. Obtočila je v autě kolem zrcátka, ovinula je několikrát, aby nevisely a nehoupaly se. Jednou jela autem a najednou se přímo na ni řítil náklaďák. Vypadalo to na čelní náraz. Tušila, že zemře, a jak se k ní náklaďák blížil, stačila jen vykřiknout: „Maminko!“ Když se probrala, uvědomila si, že je stále naživu. Ruce měla v klíně a kolem prstů obtočené šňůrky korálků!
    Také mně zemřelí mnohokrát pomohli dostat se ze šlamastyky. Ale protože vím, že jsem smrtelná, vím také, že jednou nastane den, kdy mě duše už nebudou moci ochránit. Jsem přesvědčená, že udělají, co bude v jejich silách, pokud mají povolení se vměšovat, ale na tomto světě si řídíme svůj život sami.     
        Musíme sami dávat pozor a nespoléhat se na naše drahé zemřelé, že nám budou pokaždé krýt záda. Všichni prostě žijeme, musíme být vděční za každý den a doufat v to nejlepší.

Obývají zemřelí staré domy?

    Tenhle starý mýtus není pravdivý – určitě ne v tom smyslu, jak to obvykle zobrazují hororové filmy a knihy. Vím, že duše mají někdy spojení s místy, které měly rády, ale většinou tomu tak není. Ve většině případů se mrtví pohybují kolem svých drahých, ať už se vyskytují kdekoliv, a nepřitahuje je nějaký dům.

Můžeme požádat zemřelé o chvíli soukromí?
Něco jak: Mohla by ses chvíli nedívat, babičko?

    Mrzí mě, že vás musím zklamat, ale nejde to. I kdybyste požádali, aby se nedívali, nezastavilo by je to. Je to stejné jako s Bohem. Nemyslíte na to, že se Bůh dívá, je to tak? Přestane se Bůh někdy dívat? Nikoliv. Když se vaši prarodiče dostanou do záhrobí, jsou spojeni s Bohem. Nelze je prostě vypnout nebo se před nimi schovat.


Tuto knihu Jaké je to v nebi? koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Noxi.cz nebo Bux.cz.