Stalo se a nejednou, že jsem ráno velice rád, že jsem se probuil a zjistil, že ten horor, který jsem před chvíli prožíval, není skutečný. Jsem již více než dvacet let v důchodu a zdá se mi o práci. To by nebylo tak hrozné, ale začíná to zpravidla tím, že jsem zaspal, nebo mi ujel poslední autobus na šichtu, což se mi v reálném životě nikdy nestalo. Druhé, neméně zlé sny jsou spojeny s tím, že se mi ve strašidelném terénu ztratí naše Dolina, hledám, volám, nalézti nemohu - probuzení a zjištění, že mi tato oblizuje ruku nebo nos, je k nezaplacení... Jal jsem se tedy přistoupit k vysvětlení snových problémů vědecky. Nedá se to, milé přítelkyně, milí přátelé. Ani skuteční vědci, pánové Freud, Jung a tisíce dalších si s tím nevěděli rady, i když každý z nich předstíral, že jeho teorie je ta jedině správná. Řekli byste, že se neshodli ani na délce trvání snu? Že neví ani to, co vím já, že sny jsou i barevné. Co do času, vím perfektně, že za čtvrthodinku mezi 6.00 a 6.15 se mi zdál sen, který by vydal na celovečerní film. Konečně, že i procenta těch, co tvrdí, že sny nemají, jsou značně ošidná?
Odložil jsem myšlenku „vědeckého“ zkoumání a zjistil jsem, že: sny jsou tu od nepaměti. Již Starý zákon je plný příkladů, kdy proroci přes sny hovořili „se šéfem“, králové a faraoni byli ve snech varováni před nepravostmi a utlačováním lidu izraelského. Staří Egypťané, Řekové, Římané, Slované, Frankové i ostatní národy a pronárody měli své vykladače snů a dokonce i psané snáře.
Sen se dostal i do literatury novější, ovládl dramata /viz Vilíka Šejkspíra/, malbu klasickou i abstraktní, film hraný i animovaný, hudbu vážnou i populární. Jen u nás - nevěřím Jiřímu Suchému, když tvrdí na jedné straně, že „se mu sny zásadně nezdají“, aby vzápětí předpokládal „věřím, že dnes v noci, budou se zdát“. Ještě méně je důvěryhodná Jana Brejchová na Karlštejně, která „ač má spánek bezesný, jí včera sen se zdál“, navíc si to ještě nechá zazpívat od Helenky Vondráčkové. To už je důvěry více hoden Vašek Neckář, který se sice v počátku ptá, „kdo vchází do tvých snů, má lásko?“, ale přece jen nakonec přizná, že je to on...
Tak mne napadá, kdo vchází do Vašich snů? Že mi ani po tom nic není, máte jistě pravdu, ale holt zeptat jsem se musel. Taky se mi někdy zdá lepší sen, třeba s milou návštěvou. To mi připomíná ten starý vtip, jak se potkají dva a ten jeden praví: „Tak se mi zdál hrozně pitomej sen, jezdil jsem celou noc na kolotoči...“ Druhý na to: „To mně se zdálo, že sedím doma, najednou zvonek, jdu otevřít, za dveřmi Brigitta Bardotová, a jestli může dál. Já nato, že jo, pak znovu zvonek, za dveřmi Sophia Lorenová a taky se hrne dovnitř, no řekni, co já teď se dvěma ženskýma?“ Ten první: „No a tos mne nemohl zavolat?“ „Já ti telefonoval, ale řekli mi, že jezdíš celou noc na kolotoči.“ - Blbej, že?
No, kolem těch snů si ještě asi užiju. Už jsem přišel na to, jaký vliv na sen má nacpaný žaludek, přetopená místnost, atmosférický tlak, svítící úplněk, venkovní klid, nebo kravál. Na co jsem nepřišel, to je otázka, co se mi bude zdát dnes, zítra a další noci. Pokud máte recept na dobré sny, dejte mi vědět...
A ještě něco, k těm vědeckým studiím. Někteří vědátoři tvrdí, že sny mají pouze lidé. Blbost, to by měli vidět spát naši Dolinku, na té je přímo poznat, zda se jí zdá o dobrém jídle, přátelském pejskovi od vedle, nebo rafající žárlivé Grejsině z posledního vchodu.
A ještě jeden problém mám. Jak je to se sněním za bdělého stavu, kdy se mi před očima odvíjí příběh, který už znám, který jsem zažil a vím, jak bude pokračovat. Tohleto déja vu je mi také záhadné, pokud to máte už vědecky prozkoumané, dejte vědět, ať se s tím zbytečně nezdržuju, mám dost trablů s těmi nepříjemnými sny - ty příjemné bych si rád ponechal.
Hezký den a jen hezké sny...
Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz