Jaký byl můj moskevský rok před OH

Kdo se domníval /chybně jako já/, že Moskva bude příjemné místo k životu, jestliže se chystá na OH, že v hlavním městě nebudou problémy třeba s nákupem potravin, tak byl romantik.

Dnešní Moskva je zvláště pro movité obyvatele i turisty ráj, pokud patříte mezi cestovatele s nabitou kartou, je to pravé město pro vás.

My jsme měli slušnou výši rublíků, když jsme porovnali s bídnou mzdou obyčejných lidí a spoustu privilegií /aby měli 3 ! Moskvané nový byt v paneláku 1 +  kompletní příslušenství s ústředním topením a lednicí? Nemožné!), ve dnech výuky výborné jídlo přímo na fakultě, vynikající polévky včetně opravdového boršče, vymožeností byla skvělá káva z automatu a nešizené zákusky, mandlová kolečka a pod.

Ve volných dnech byl problém sehnat něco jedlého. Jen jednou jsme s kolegyní po dlouhém hledání i za použití rychlého metra sehnaly hovězí krájené nudličky. Udělaly jsme je na másle s brambory, ty se daly sehnat celkem běžně, zelenina či ovoce málokdy, na ředkev jsme dlouho  stály ve frontě, k dispozici byla tržnice s množstvím zeleniny a ovoce, ale tam by se náš příděl brzy vyčerpal, vše bylo z Gruzie dováženo letecky.

Dostupné byly mléčné výrobky, nešizené mléko, smetana, tvarohové kostky s rozinkami, máslo, pikantní sýry, pečivo. Máslo jsme si kupovaly na váhu, mívali solené, balilo se do hnědého hrubého papíru. Jeden potravinový obchod jsme našly blízko ubytování, v obchodě hned při vstupu nás málem porazil rybí pach. Po zakoupení zboží se šlo doprostřed ke stupínku, za nímž trůnila  pokladní se zapálenou cigaretou v puse, u stupínku seděla kočka.

Nezapomenutelné bylo nakupování  v čokoládovně - přímo u továrny byl obchůdek s výrobky. Hotové čerstvé dorty v širokém výběru byly pohádkově dobré, zákusky pak rovněž, ale měly pravou sovětskou velikost. Možná si starší čtenářky pamatují na čokoládové i jiné bonbony - konfety - ruské výroby, kdy jeden bonbon byl velký skoro jako půl současných našich tyčinek.

Ke stážím patřily také poznávací zájezdy. Pokud vám slíbili, že to bude kousek, tak kousek = 600 km.  O památkách, kterých jsem zhlédla spoustu za ony dva podzimní měsíce, někdy napíši. Teď ještě k požitkům - ve starodávném městě Vladimir, to už byl sníh a pěkná zima blízko, jsme v bistru pili horkou medovinu, chutnala náramně.

Tak někdy příště o moskevské architektuře, významných galeriích a muzeích.

Prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz