Namyšlený tělocvikář Aleš Nezval ze seriálu Gympl nebo vtipně glosující porotce v soutěži StarDance, hlavně ovšem lamač dívčích srdcí z filmu Rebelové. Tak známe herce a tanečníka Jana Révaie z obrazovek nebo filmového plátna. Své charisma však propůjčuje také divadelním rolím. Například v úspěšném muzikálu s hity skupiny Elán Osmý světadíl už přes dva roky hraje otce dospívající dcery!

Jak se vám v Osmém světadílu ztvárňuje postava rodiče dospívajícího dítěte? Sám zatím tak velké potomky nemáte.   
Jan Révai: To máte pravdu. Naštěstí mám neteře, takže na jevišti můžu zužitkovat zkušenosti svého bratra. Navíc je důležité, že se jedná o dceru, tedy o ženu. Jako chlap si umím představit nejrůznější podoby a zákoutí vztahu se ženou, čili i vztah otec – dcera. Nevidím jako až zas tak velký problém přijít na to, jaké emoce v něm můžou hrát roli.

Rodičovské zkušenosti sbíráte už tři roky díky prvorozenému synu Jakubovi. Změnilo vás otcovství?
Jan Révai Neumím si představit, že by někoho nezměnilo. Ani já nejsem výjimka, jen bych asi neuměl přesně popsat, k jakým změnám to u mě vlastně došlo. Ne že bych se teď na každém kroku víc hlídal, nic takového říct nemůžu. Nicméně uvnitř mě se určitě mnohé pohnulo.

Uměl jste se o Jakuba odmala postarat se vším všudy?
Jan Révai: A víte že jo! Od samých začátků mi nedělalo problém přebalovat, koupat… až jsem byl některým kamarádům pro legraci. Dobírali si mě, že Kubu snad i kojím. Mně ale všechny ty povinnosti těší.

Jakou cestu ve výchově razíte?
Jan Révai: Určitě nejdeme směrem k neustálým zákazům nebo peskování. Dělám všechno pro to, abychom byli s Kubou kámoši a náš vztah byl maximálně otevřený. Neustále mu budeme opakovat, že neexistuje nic, s čím by za námi nemohl přijít, na co by se nás nemohl zeptat, s čím by se nám nemohl svěřit. Základem je podle mého názoru vzájemná důvěra.

Vraťme se ještě k muzikálu Osmý světadíl, který už dva roky zvedá ze sedadel diváky v hledišti pražského Divadla Kalich. Co vás na něm zaujalo?
Jan Révai: Oslovil mě do něj režisér Ján Ďurovčík, čímž mi udělal radost, protože každá spolupráce s ním mě velmi těšila. Vyprávěl mi u kafe o tom, jak probíhají přípravy Osmého světadílu, a zničehonic říká: Vždyť tobě už taky není zrovna dvacet, pojď hrát otce. Takhle jsem tedy přišel ke své divadelní dceři. A musím vám říct, že do Divadla Kalich chodím hrát Osmý světadíl moc rád. Na jevišti jsem obklopený velice talentovanými mladými kolegy, kteří mají energie na rozdávání. Pořádný kus si jí od nich vždycky odnesu i já.