Japonská potápěčka na tři...

„AMA“ - zvolá každý roduvěrný křížovko-luštitel, každá obeznalá milovnice prázdných a  vyplňovaných čtverečků. Někdy kolem mého desátého roku, jsem se stal právoplatným členem tehdejšího spolku křížovkářů a hádankářů českých a hrdě jsem si zapíchl do klopy odznak - bylo na něm několik výše uvedených políček křížovky a otazník.  Tím začalo mé celoživotní zanícení řešení tajenek všeho druhu, logických problémů, kvízů a hádanek, drží mne to dodnes. Prý je to dobrý prostředek proti skleróze a tomu chlapovi s tím německým jménem - jak on se to jmenuje? No ten od Al...     

Povětšinou jsem luštíval pro radost, někdy jsem se ovšem nechával zviklat i nabídkou cen, hlavně do doby, než zdražili poštovné - vyšplhalo se od 30 haléřů za koresponďák až po nynějších 13 Káčé za týž, stejně jako za obálku. Také částky za problematikou se zabývající časopisy začaly být dosti neomalené - poněkud se to vyřešilo v posledních letech, nastala zlatá doba „internetového soutěžení“. Všehochuť požadavků na naše myšlení se rozšířila, také díky fenoménu televiznímu a rozhlasovému, i do toho jsem se ojediněle zapojil. Byť bez úspěchu. Hlásil jsem se pouze dvakrát, v prvém případě jsem narazil na zkušenějšího soupeře, který měl navíc výhodu první otázky a byť jsem neudělal žádnou chybu, stejně jako on, vydržela mu výhoda až do „závěrečného hvizdu“ a po zásluze vyhrál. V případě druhém se k otáčejícímu kolu losem dostala má žena, vyhráli jsme tak cenu útěchy, plyšového medvídka.

Nějakou domácí chemii a spoustu knih přinesly soutěže rozhlasové, kde se ptávali co kdy bylo, případně kdo ten či onen byl. Pár cen přinesly časopisy. Snad nejvýznamnější byla druhá cena /moped/ v soutěži, kde v šestikolové soutěži na deset cen jsme byli jen tři, kteří zvládli bezchybně všechny záludné otázky logiky, daktyloskopie a kriminalistiky. Předávání cen se dostalo i do vydání tohoto časopisu /asi rok 1967/, příslušnou stránku jsem objevil nedávno v pozůstalosti mé maminky, mezi rodinnými fotografiemi.

Zanevřel jsem na jeden časopis, který jsem kupoval své ženě - měl v titulku ženské jméno. Byli tam - nebo byly tam podvodnice. Ve výčtu odměn se objevovalo na předních místech asi pět kolujících jmen ze stejného maloměsta, naprosto v rozporu s možnou statistickou pravděpodobností. Paní šéfredaktorka nepovažovala na můj skromný dotaz o této anomálii ani odpovědět. Zdrtil jsem je svým opovržením a přestal ten pochybný plátek kupovat - mají o čtenáře míň, dobře jim tak!   
Za ty roky luštitelství se mnohé změnilo. Od dob tvůrců, Reisenauera, Nolče a dalších, přibylo mnoho forem křížovek, hádanek, logických úloh. Někdy, bohužel, k poklesu kvality. Přesto je si možno i dnes vybrat.  Ke křížovkám klasickým, dodržujícím zásadu dělení políček podle některé osy, jsou tu křížovky švédské, číselné, obrázkové, etc... Mám rád dokreslovky, to jsou ty, co postrádají dělící čáry mezi výrazy. Potrpím si na tématická vydání několika náročnějších časopisů, dovídám se zde mnoho zajímavého o sportu, kultuře, ba i nějaký ten citát tu luštitel pochytí. Zvlášťní sorta osmisměrek, různě zamotaných, případně  s obrázky legendu nahrazující, je specialitou mé sestry, kam se na ni v řešení tomto hrabu. Velké, dvoustránkové křížovky, případně celé cykly, přenechávám své ženě, sám jsem spíše na „drobnější“ útvary.

Rozhodně luštění všeho možného doporučuji, pro radost, využití volného času, u důchodců pochopitelné zvlášť  důležitý prostředek proti nudě a již uvedené masáži šedých buněk mozkových, jak pravíval pan Poirot, blahé paměti. I nějaká ta výhra potěší, i když....Na jednom soutěžním serveru je stránka, kdy si luštitelé /převážně tedy luštitelky/ radí, někdy si poskládají celé řešení všech problémů. Trochu mi to připomíná tu maminku /zas nevím, byla to „Cesta do hlubin...“ či „Škola, základ...“/, která chodila za profesory s tím: „Pane profesore, všechny známky má dobré, jen ta trojka u vás mu to kazí...“ a obešla tak celý pedagogický sbor. No nic, proti gustu, žádná dišputace.

Závěrem jedno postesknutí. V přemíře tiskovin, periodik i mnoha stránkových publikací, určených nám, luštitelské veřejnosti, mi schází něco, jako byl kdysi dávno čtyřkorunový KVIZ, měl formát A6, velmi zajímavý obsah a specializované skupiny otázek, jedny o přírodě, druhé o technice a vynálezech, třetí z historie a čtvrté o všem možném. Kdyby stál dnes dvacku, ba i třicet bych za něj s těžkým srdcem, ale přece jen dal. Ušetřil bych někde jinde... A abych nezapomněl - díky zde na Chytré Ženě za kvízy, i když někdy dopadnu prabídně - naposled jsem chytil jen tři body za Světové karnevaly... Holt, už mne na to trdlování neužije - takže jdu vedle, mám tam k doluštění jednu zapeklitou, číselnou křížovku a tři ostře zastrouhané tužky - protože „jen optimista vyplňuje křížovku perem“.  A co Vy, přátelé a přítelkyně, také luštíte? A plete se Vám AAK a AAL? Hezký den - Jarda