Mimořádná série jazzové buffo opery Dobře placená procházka Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého zakončí v Národním divadle 125. divadelní sezonu.

Představení vytvořené v režijním tandemu Miloše a Petra Formanových, který doplnil atraktivním pojetím scény Matěj Forman, bylo v uplynulém roce jedním z divácky nejoblíbenějších titulů. Proto bude na závěr sezony uvedeno představení hned sedmkrát, a to od 29. června do 4. července. 29. června bude Dobře placená procházka uvedena i odpoledne od 16:00. Večerní představení začínají od 19:00, pouze 29. června ve 20.00.

Více informací, rezervace a prodej vstupenek jsou na oficiálních webových stránkách Národního Divadla.

Dobře placená procházka

Ústřední melodií jazzové buffo opery Dobře placená procházka je milostná píseň „Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám“. Prolíná se dějem v různých polohách, od poeticky a lyricky vážné, až k ironicky parodující a satirické. V rolích rozpadajícího se manželského páru Uliho a Vanilky se na začátku léta v alternacích představí Zbyněk Fric / Petr Stach a Jana Malá / Dáša Zázvůrková. Postavu tety z Liverpoolu, která hodlá odkázat ještě nepočatému dítěti Vanilky milión korun, ztvární Zuzana Stivínová / Jitka Molavcová / Tereza Hálová a v roli listonoše během repríz vystoupí Jiří Suchý / Petr Macháček / Zbyněk Fric. Jako zištného advokáta diváci uvidí Tomáše Trapla / Petra Píšu / Lukáše Kumprichta. Na inscenaci spolupracuje Kühnův dětský sbor.

Dobře placená procházka je na repertoáru Národního divadla pouhý rok, za tu dobu si vysloužila hned několik ocenění. Trojice inscenátorů - slavný Miloš Forman a jeho synové Petr a Matěj - získala za představení Cenu Sazky a Divadelních novin. Matěji Formanovi byla rovněž udělena Cena Alfréda Radoka za nejlepší scénografii roku 2007.
















V polovině 60. let 20. století patřili autoři a zakladatelé divadla Semafor Jiří Šlitr a Jiří Suchý k předním tvůrčím „jednotkám“ s nezaměnitelným stylem svých inscenací, hudebním projevem a humorem. Volně navázali na jiné dvojice - Jiřího Voskovce a Jana Wericha, později Jana Wericha a Miroslava Horníčka, které tvořily zábavní divadlo pro širokou veřejnost; ne však prvoplánovými prostředky, ale snahou najít vtip a humor v poezii, hudbě, v alegoriích a parafrázích na tehdejší dění nebo na lidské vlastnosti a chování. V tomto klimatu vznikla v roce 1965 i jejich jazzová opera Dobře placená procházka, kterou o rok později převedl do filmové podoby režisér Miloš Forman.