Jen takové zamyšlení

Ke kuřátku jsem si chtěla koupit i brambory. Kilo vyšlo na dvacet korun, a tak jsem si místo brambor koupila raději banány. Ty stály totiž mnohem méně. Jablka, která vyrostla na našich stromech, vyšla také mnohem dráž, a tak jsem raději sáhla po dovozovém ananasu, který byl mnohem levnější. Kuře sním raději s chlebem. Zaručeně čerstvý jogurt vydrží tři týdny! Na párcích jsem našla údaj, že mimo sóji, šlach, vody, soli, dextrózy, stabilizátorů, konzervantů, stop celeru, hořcice a mléka obsahují také dvacet procent strojově zpracovaného masa. Téměř vegetariánská strava, a tak jako masožrout jsem je ani nakoupila.

Když jsem došla domů, pustila jsem si televizi. Mám na ní 52 programů, na každém z nich bylo jenom vaření celebrit nebo nějaká ta reality show, to vše proloženo reklamami tak hustě, že jsem chvilku přemýšlela, jestli pořad již skončil, nebo bude ještě pokračovat.

Odpoledne přišla kamarádka na kávu. Vyprávěla mi, že sháněla někde ve městě domácí knedlík.

„Napočítala jsem osm pizzerií, dvacet hospod, patnáct heren, čtrnáct bank a pojišťoven, tři cestovní kanceláře, ale knedlík jsem nesehnala,“ postěžovala si.

To jí docela věřím. Když jsem nedávno chtěla pozvat děti na zmrzlinu, musela jsem je vzít do baru, protože u nás jsem nenašla jedinou obyčejnou cukrárnu.  

To, jak daleko jsme poslední dobou postoupili, svědčí i příklad mé sousedky. Svou stárnoucí maminku prý byla nucená odložit do domova důchodců, protože péči o ni nezvládala. Přitom ji denně vídám, jak chodí běhat, aby se nenudila. Její trasa, kterou běhá, vede i kolem domova důchodců, kde maminka žije. Denně tu budovu míjí, a přesto za svou mámou zajde jednou za měsíc. Častěji údajně nemá čas.

 Myslím, že dřív mi bylo lépe, a se mnou i mnohým z vás. Švestky, třešně i jablka rostly u silnice a každý si je mohl natrhat. Pečivo tenkrát stálo mnohem méně, než maso, které bylo i hlavní složkou uzenin. Cukrárna byla na každém rohu a v ní celé rodiny. Děti se cpaly poháry, maminky pily kávičku, a to si mohly dovolit i několikrát týdně. Dnes když si vyjde rodina na oběd, do zoo či na výlet na hrad, stojí ji to několik tisíc.

Dnes už nestojíme na banány a na maso, ale dobře se přesto nemáme. Řady se tvoří na testování na covid i před úřady práce, protože kdo chce pracovat, musí si nejdřív získat kontakty. Už nerozhoduje vzdělání a co kdo umí, práce je jen pro někoho.

Naše děti umí naprogramovat počítač a ovládat chytrý telefon, kotrmelec ale nedokážou a zadýchají se i při cestě do školy, pokud je právě otevřena.

Tak si dnes žijeme, a vyprávíme, jak se máme dobře. Jako bychom už zapomněli, jak obyčejně, ale skvěle bylo dřív.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10