Jako malé děcko jsem se ráda předváděla /naštěstí jsem z toho vyrostla/. Když k nám přišla nějaká návštěva, stoupla jsem si na židli a přednášela nebo zpívala jako o závod. Všichni mě chválili a já byla šťastná, že jsem středem pozornosti.

Bylo mně něco přes tři roky. V místním hotelu byl velký sál s jevištěm, kde se měla konat velká oslava na počest vzniku samostatného československého státu. Na oslavu jsem šla s babičkou. V první řadě pod jevištěm seděly děti a já jsem samozřejmě chtěla sedět vedle nich. Babička mě k nim posadila a nezapomněla mi připomenout, abych se chovala slušně.

Než se však stačila vzadu usadit, já se rozhlídla a šup - už jsem vybíhala po schodech na jeviště za oponu. Tam stáli hudebníci se svými nástroji a chystali se zahrát na zahájení programu československou státní hymnu. Ptali se mě, co tam dělám a já, že budu přednášet.

Jeden z nich se mě snažil odvést z jeviště dolů, ale já se mu vysmekla, vyběhla před oponu a spustila.:

Princeznička na bále, poztrácela korále. Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal.
„Honzíku, máš namále, najdi nám ty korále!“
 Honzík běžel za hory, nakopal tam brambory.
               Přinesl je před krále :“ Tady máš ty korále!
               Větší už tam neměli, ty už snědli v neděli.“


Obrovský potlesk a já se ho nemohla nabažit. To už mě babička tahala z jeviště. Celý program jsem jí pak musela sedět na klíně.

Když mi bylo 5 let,  vybrali si mě Sokolové do dětského divadelního představení a během školní docházky jsem se ještě několikrát objevila na jevišti.  Jako dospělá jsem se začlenila mezi místní ochotníky, s kterými jsem absolvovala několik divadelních her.

Pro děti jsme hráli 1x za 14 dní loutkové divadlo a příležitostně i divadlo maňáskové. Dětičky byly nadšené a účast vždy hojná. Ráda na tyto doby vzpomínám...