Jiří Zonyga: Poprvé jsem se ke světu muzikálu dostal v projektu, který se příliš nepovedl a skončil hned, jak začal. A tak můžu říct, že vše s úspěchem začalo až v Divadle Kalich. Zde „bojuji“ už asi osmý rok. Je to pro mě stálá a stabilní scéna.
Musel sis hodně zvykat na vystupování na jevišti v divadle, které je jiné než koncertování na pódiu?
Jiří Zonyga: Ze začátku to moc přirozeně nešlo. Má celkem dobrou paměť, takže s učením textů nebyl problém. Samozřejmě zvládnout pohyb, mluvené slovo a jeviště, naučit se odkud kam jít, aby to nějak vypadalo, to asi nikdo nemá bez učení a tréninku. Takže jsem nebyl ani já výjimka a musel jsem s tím zabojovat. S kapelou je člověk za sebe nebo tu skupinu a také diváci to vystoupení vnímají úplně jinak. To každý kdo byl někdy v divadle a na koncertu zná.
Takže to byla velká změna?
Jiří Zonyga: Byla. Ale já mám změny rád. (smích)
Do Divadla Kalich se vrací muzikál Robin Hood. Budeš muset hodně opakovat a vzpomínat?
Jiří Zonyga: Žádná vzpomínková slavnost se konat nebude. Vše si dobře pamatuji. Jak jsem se dozvěděl, že se bude Robin Hood vracet, začal jsem si zpívat písničky a říkám si, co kde ve hře dělám a naskakuje to výborně. Samozřejmě se ještě podívám do scénáře, abych si to zopakoval pořádně, ale vzpomínaná to nebude. Těším se opravdu moc, protože si myslím, že je to výborné dílo. Robin Hood se opravdu podařil, tak jako ostatní kusy autorů Osvaldové a Soukupa.
Je zajímavé, že si Tě při Tvojí postavě a typu zatím nenašla nějaká filmová nebo televizní role? Nebo je snad odmítáš?
Jiří Zonyga: Já bych se určitě téhle zkušenosti a práci nebránil, ale zatím nic (smích). Pravda je, že mám hodně jiných činností, tak ani nestíhám sledovat, jestli jsou někde nějaké konkurzy na tyto role. Ale třeba to jednou dopadne.
Máš sám nějaké autorské tendence, tedy kromě hudebních?
Jiří Zonyga: Abych napsal divadelní hru a scénář, na to asi nemám. Skládám si samozřejmě vlastní muziku a píši si k ní i texty. Těší mě, že je pochválila i Gábina Osvaldová, tak to asi nebude úplně k ničemu. Ale jinou autorskou práci zatím nechystám. Nikdy, ale neříkám nikdy. Uvidíme, kam se ještě v životě dostanu.
Prošel si také televizní talentovou soutěží. Má to dnes, pro mladé zpěváky, ještě vůbec smysl?
Jiří Zonyga: Smysl to má vždycky. Soutěží a pořadů je sice hodně, ale člověk nikdy neví. Musím říct, že jsem nedávno sledoval Superstar a překvapilo mě, kolik je tam opravdu talentovaných zpěváků a zpěvaček. Nevýhodou je pouze ten náš trh. Ten je tak malinký, že nevím, jestli se mohou všichni uchytit a živit se zpěvem. Přál bych jim to. To, že se člověk ukáže v televizi, jim může výrazně pomoci. Pomohlo to svým způsobem každému. Jak dlouho se pak člověk udrží fungovat, je už vždy věcí každého. Jeho šikovnosti, pracovitosti, šikovnosti producentů a také záleží na štěstí. Jednoduché to není, ale myslím, že těm lidem to k něčemu určitě je. Zazpívat si v televizi není vůbec špatné.
Opustil si kvůli muzice svoje takzvaně civilní zaměstnání řidiče. Je to definitivní nebo by ses někdy k volantu chtěl vrátit?
Jiří Zonyga: Nikdy nic není definitivní. Může se stát spoustu věcí. Člověk může přijít o hlas, může ho postihnout nemoc nebo nezájem producentů, pořadatelů a posluchačů. Takže počítám s tím, že vždycky je možné, aby to dopadlo tak, jak to začalo. Tedy úplně jinou prací než je v umělecké sféře. Já bych byl samozřejmě raději, kdyby mi to vydrželo (smích). Baví mě to a jsem rád, že mi to zatím vychází a funguje.
Považuješ to za svoji výhodu, že máš tuto zkušenost z neuměleckého povolání?
Jiří Zonyga: Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel. Ale asi to možná výhoda je, když má člověk nějakou pracovní rezervu, že se může případně vrátit k nějaké jiné práci. Já s tím nechci nijak počítat, že bych se vracel k nějaké práci řidiče nebo dřevorubce, ale kdyby to přišlo, nic jiného by mi nezbývalo. Tím, že jsem ty práce dělal dost dlouho, myslím, že se to příliš nezapomíná. Bylo by to asi krutější vracet se zpět, protože příjemnější bylo jít od volantu na prkna, co znamenají svět, ale nějak bych to zvládl.
Jak si máme představit Tvůj pracovní týden. Kde máš svůj hlavní stan?
Jiří Zonyga: To je hodně různé. Vždy podle toho, kde, kolik a jaké práce je. Nyní pendluji mezi Prahou, Ostravou a jižní Moravou, kde mám ten svůj hlavní stan. Břeclav je naštěstí výborný dopravní uzel, jak dálniční, tak i železniční.
Zdroj, foto: Divadlo Kalich